Poslední závod v chorvatském Buzetu jste vyhrál. Říká se: konec dobrý, všechno dobré. Předpokládám, že ve vašem případě tomu nebude jinak?

Myslím, že jo. Konec byl super. Nevěřil jsem, že v první sezoně s formulí budeme vyhrávat závody. To je bomba! Nejlepší na tom je, že jsem vyhrál v roce, kdy byla ve formulích největší konkurence. Později jsem se dozvěděl, že jsem byl navíc první Čech s formulí 3000, který vyhrál závod mistrovství Evropy.

Údajně jste do poslední chvíle o svém chorvatském vítězství nevěděl.

Po jízdě za mnou přišel Krámský a říkal, že jsem vyhrál. Za mnou sice startovalo ještě pět jezdců, kteří už ale měli velkou ztrátu. Vítězství jsem nevěřil. Měli jsme i trochu štěstí, když konkurence měla technické problémy, ale to k závodění patří.

V Chorvatsku byly přitom zrušeny tréninkové jízdy. Byl to pro vás velký handicap?

V pátek a sobotu vydatně pršelo. Hrozily povodně, půda se sesouvala na silnici. Nedalo se jet. Sobotní tréninky byly zrušeny, což byl velký handicap. Jediný trénink byl v neděli, což jsem chtěl pomalu zabalit. Říkal jsem si, že nemám žádnou šanci. Trať byla z osmdesáti procent suchá, ale někde ještě tekla voda, takže jsme jeli na mokrých pneumatikách. Ve druhé jízdě už bylo sucho, ale startoval jsem s tím, že budu strašně rád, když udržím třetí místo.

V sezoně jste se obvykle pohyboval na hraně první desítky. Jak hodnotíte celý nováčkovský ročník?

Měli jsme určité problémy s nastavením auta. Je to hodně o učení. V konkurenci dvaceti formulí být desátý je pro nováčka velký úspěch. Všichni jezdci už na kopcích startují dlouhou dobu. Dařilo se nám víc na mokru, ale v závěru sezony už jsme dokázali držet krok se špičkou i na suchu. Z loňského roku jsme byli zvyklí vozit poháry a vyhrávat. Desáté místo nemá takovou váhu, ale pro zasvěcené to představuje úžasnou sezonu. Šesté místo v mistrovství Evropy je nádhera. Vždyť loňský mistr republiky Svoboda skončil devátý a předloňský mistr Beneš dvanáctý.

V loňském roce jste se stal mistrem Evropy v cestovních vozech a pravidelně jste vyhrával. Nechyběly vám v této sezoně stupně vítězů?

Vloni na podzim jsem se už s nimi rozloučil. Ale hned při prvním závodě mistrovství republiky jsme šokovali druhým a třetím místem. Pak jsem byl na bedně ještě v Lanškrouně a v Chorvatsku. Sice to chybí, ale byl jsem na to psychicky připraven. Nebyl jsem v žádném stresu.

Před sezonou jste říkal, že na každou trať si v novém voze budete muset znovu zvykat. Kde to bylo nejhorší?

Nevím. Ale když jsem poprvé seděl ve formuli na rakouském Rechbergu a za mnou stálo dvacet formulí, tak jsem držel ruce na pásech a chtěl z auta utéct. (smích) Člověk neměl jistotu na rychlých tratích. Třeba jeden závod v Itálii nebo ve Švýcarsku, kde stala letos smrtelná nehoda. Bylo to tam extrémně rychlé a nebezpečné.

Který závod byl pro vás největším zklamáním? Tipoval bych domácí Ecce Homo, kde jste se ne vlastní vinou nevešel do desítky.

Už to přešlo. Dnes se ale na to dívám jako na selhání lidského faktoru. Nedostal jsem opravnou jízdu, na kterou jsem měl nárok. Zklamalo mě, jak se zachovali domácí pořadatelé, i když se jednalo o rozhodnutí delegátů FIA. Trochu mě mrzí i závod v Portugalsku. Kdybych neudělal hodiny, skončil bych pátý. Na druhou stranu se jednalo o jedinou chybu v sezoně.

Vrchařská sezona sice teprve skončila, ale už jistě plánujete příští rok.

Trochu jsme přemýšleli nad mistrovstvím Evropy. Pokud pořadatelé neudělají víc pro bezpečnost, uvažujeme o okruzích. Pokud budu v příštím roce v reprezentaci, tak vrchy odjedu. Pojedu i mistrovství republiky. Ještě nás čekají testy s BMW, které chceme spolu s Karlem Hubáčkem nasadit na vytrvalecké závody na okruzích.

Chcete ale naznačit, že byste opustil vrchařské závody?

Je to jedna z variant. Auto je opravdu rychlé. Při smrtelné nehodě Régala ve Švýcarsku selhal lidský faktor. Pořadatel nevyvěsil vlajku, i když přes trať tekla voda. U silnice nebyla svodidla. Na nebezpečných tratích nepojedu, nebo nebudu riskovat.