Ani tento krok, kdy na hřiště poslal svoji asistentku, však nevyšel. „V tom utkání bohužel rozhodoval náš špatný útok, obrana pracovala výborně,“ konstatuje smutně.

Vitalita legendární brankářky je vskutku obdivuhodná, své Veselí, kde stále aktivně hraje, drží mezi špičkou Interligy. A přestože už se několikrát s reprezentací jako hráčka rozloučila, nebyl pro ni problém se v kritické chvíli mezi tři tyče vrátit.

„Museli jsme se na tuto variantu připravit, už jen proto, že jsem byla na soupisce, která se musela odevzdávat předem. Navíc jsem pořád v plném tréninku, takže jsem byla plně připravena. Trenér Tkadlec to bral jako možný taktický prvek,“ přiznává, že věděla o plánech svého trenérského kolegy.

Připomínka pro pamětníky – mezi první velké turnaje Lenky Černé, tehdy ještě Pospíšilové, patřily Olympijské hry v Soulu roku 1988.

České házenkářky v Nizozemsku neuspěly, ve své šestičlenné skupině dokázaly porazit jen slaboučké Řecko a Velkou Británii a skončily na čtvrtém místě. Litva, Turecko i postupující Nizozemsko byly nad jejich síly.

Jaké vidí Lenka Černá příčiny nečekaného neúspěchu?

„Na hlubší analýzy je ještě brzy. Takhle rychle po turnaji se to zhodnotit nedá. Ale těch příčin tam bylo několik. Jako jednu z hlavních bych viděla porážku v prvním utkání s Litvou.“

Na zápas se jí z lavičky určitě nedívalo dobře, brankářka Kristýna Selicharová ze švédského Västårasu měla velice nízkou úspěšnost.

„Právě v tom prvním utkání, kdy se nedařilo Kristýně, nám hodně chyběla Bára Raníková. Její absence pro nás byla vůbec citelnou ztrátou, chyběla i proti Turecku, kdy jsme prohráli o gól. Ale nedalo se s tím nic dělat, zdraví je samozřejmě přednější,“ lituje neúčasti své bývalé spoluhráčky z Olomouce Černá.

Pozice trenéra Tkadlece se po nevydařeném vystoupení v Emmenu značně rozkymácela. Vedení všech českých klubů hrajících Interligu dokonce podepsalo otevřený dopis Výkonnému výboru Českého svazu házené, ve kterém jej tvrdě kritizuje a žádá si jeho hlavu.

Ostatně nejsou to první výpady proti osobě trenéra Tkadlece, nechuť pod ním reprezentovat vyjádřilo i několik hráček. Taková situace není určitě příjemná ani pro jeho asistentku.

„Dopis jsem samozřejmě četla. Je to pro mě ještě moc čerstvé a nechtěla bych se k tomu moc vyjadřovat. Ale je to můj kolega a já stojím pevně za ním. Jeho koncepce je i mojí koncepcí,“ říká rozhodně Černá.

Martin Dostál