Ten má možná smíšené pocity, svoji favoritku pomohl přemluvit k pokračování už takhle úctyhodné kariéry právě v týmu Veselí.

Lenka Černá je šestinásobná nejlepší česká házenkářka, jednou československá, má za sebou 300 reprezentačních startů. První z roku 1983. Takto pozoruhodný výčet s velkou pravděpodobností rozšíří i o další český titul. Stačí k tomu vyhrát jedno ze tří možných utkání.

Byl průběh prvního utkání s Veselím stejně jednoznačný jako jeho výsledek?
Začátek byl takový nervózní, z obou stran jsme se oťukávaly. Obě mužstva dělala chyby. Překvapila nás absence Ščerbové v zahajovací sestavě, počítaly jsme s jejím zapojením do hry i přesto, že skoro celou sezónu byla na marodce. Ale celkově jsme byly dobře připravené. Ve druhé půlce jsme si řekly, že budeme více bránit, a potom už to byla jednoznačná záležitost.

Přes onu počáteční nervozitu vám začátek utkání opět vyšel, stejně jako úvody v semifinále. Jsou tyto ostré úvody vaší nejsilnější zbraní?
Já jsem ráda, že se to stává naši silnou stránkou, protože ne vždy tomu tak bylo. Prvních dvacet minut jsme se v minulosti často jen rozehrávaly, takže je jen dobře, že do toho jdeme takhle naplno už od první minuty.

Obrana působila v prvním utkání hodně neprostupně.
To bylo hodně důležité. Jejich hráčky se nemohly přes nás dostat zejména v situacích jeden na jednoho, které jsou pro jejich hru zásadní. Ve všech obranných činnostech jsme byly jednoznačně lepší. Důležité bylo i to, že Handlová nepodala v prvním zápase dobrý výkon.

Druhý zápas byl náročnější, Veselí zahrálo lepší partii. Změnil se nějak soupeřův styl?
Styl se nezměnil, působily ale více připraveně. Hlavní rozdíl byl v tom, že Veselí zbytek zápasu nevypustilo, trenér Zerzáň už v prvním zápase posledních patnáct minut šetřil některé hráčky. Oproti prvnímu zápasu jim zachytala brankářka, takže ani rozdíl skóre nebyl takový. My jsme hrály stále svoji hru, pozorně jsme bránily. Rozhodně to není tak, že my bychom hrály druhé utkání hůř, to se spíše Veselí zkrátka nevzdalo tak brzo jako v prvním utkání.

Oproti sobotě se vám osobně v nedělním utkání dařilo i proti nebezpečným prostřelům Ščerbové.
Na to jsem se dobře připravila. Vždy si vezmu nějaké ponaučení z prvního zápasu, můžu se na ten druhý lépe připravit a čekala jsem od ní pokusy zkoušet to prostřelit.

Ve druhém zápase se vám také podařilo chytit sedmičku Handlové, která je považována za jednu z nejlepších exekutorek sedmimetrových hodů. Máte na ni speciální recept ?
Já jsem se jí ptala: „Marcelko, tak kam to půjde?“ protože je opravdu v tomto vynikající. Všem brankářkám to dělá velké problémy, nedá se poznat, kam bude střílet. Má sice jeden oblíbený roh, ale když tam jdu moc dopředu, tak to dá jednoduše na druhou stranu. Tak jsem se jí přímo na sedmičce zeptala, kam to bude dnes, a ona trošku zaváhala. Pak jsem jí to chytla, takže se to povedlo. Ale sedmičky střílí výborně a je to vždy těžké.

Po sezoně odcházíte právě do Veselí. Pociťovala jste nějak tuto výlučnost?
Takhle jsem vůbec neuvažovala, já chci především dokazovat, že jsem stále platná hráčka. Zatím naštěstí není důvod, abych končila. Dokud budu pomáhat svými výkony týmu, tak chci hrát, ať už hraju proti komukoliv.

Nemrzí vás teď trošku, že se nehraje finále celé interligy? S vaší aktuální formou byste téměř jistě potrápily i přední slovenské celky.
Myslím, že současný systém je nastavený dobře, protože v interlize rozhoduje dlouhodobá výkonnost týmu. V průběhu play-off může hrát svoji roli třeba zranění některých hráček nebo krátkodobý výpadek. Takže takhle je to zřejmě objektivnější. S třetím místem v interlize můžeme být spokojené.

Pokud se finále rozhodne už ve Veselí, tak to byl váš poslední zápas v Olomouci. S jakými pocity budete odcházet?
Bude to těžké. Jsem moc ráda, že během těch let, co jsem zde působila, se dokázaly udělat dobré výsledky. Můžu tak odcházet s pocitem dobře vykonané práce.

Martin Dostál