Literární soutěž s názvem „Otevřená Evropa" byla určena studentům středních škol v České republice.
Jejím cílem bylo, aby si studenti uvědomili, co EU ve světě znamená. Od studentů nám přišly tři desítky prací. A je to vskutku zajímavé čtení.
Podívat se totiž na Evropskou unii perspektivou mladého člověka nezatíženého stereotypy společnosti může být velmi poučné.

VŠECHNY práce studentů z Olomouckého kraje zveřejňujeme ZDE
Evropská komiseZ těchto prací vzejdou tři vítězové, kteří postoupí do celostátního kola, kde může za své dílo získat kvalitní smartphone značky Apple iPhone nebo Samsung.
Tři vítěze oznámíme v našich novinách, ale také na webu www.denik.cz do konce června.

Jsem Ukrajinka, ale mým "rodným" městem je Olomouc

Autor: Darja Kuzněcovová, Olomouc
Škola: Gymnázium Čajkovského, Olomouc

Pocházím z rodiny, která se v roce 1999 přestěhovala do ČR z Ukrajiny. Tam v té době zkrachoval komunistický systém, privatizace vedla ke zneužití státního majetku, z jehož rozpočtu nezbyly žádné peníze pro dotaci neziskového sektoru, jako je zdravotnictví a školství. Nekonkurenceschopné podniky se uzavíraly, lidé zůstávali bez práce. Rozvrácení hospodářství způsobilo také ukončení obchodních vztahů s bývalými republikami Sovětského svazu. Velká inflace a tzv. '' perestrojka'' způsobily na Ukrajině ekonomickou krizi.

V mém rodném městě byly čtyři obrovské loďařské závody, ve kterých se vyráběly vojenské lodě pro celý bývalý Sovětský svaz. Většina obyvatel byla zaměstnána právě v těchto závodech. Po rozpadu SSSR a odzbrojení už stavba podobných lodí nebyla zapotřebí. Spousta odborníků, nejen dělníků, ale i inženýrů a projektantů ve výzkumných ústavech se nemohla uplatnit ve svém oboru a ocitla bez práce. Nepříznivé životní podmínky donutily lidi vycestovat za prací do zahraničí. Spousta z nich už potom neviděla perspektivu v návratu do rodné země a zůstala v cizině natrvalo.

Moji rodiče, čerství absolventi vysoké školy, se marně snažili najít práci. Maminka vystudovala obor hudba a světová umělecká kultura. Uplatnění v tomto oboru ve státě sužovaném hospodářskou krizí nebylo reálné. Ve společnosti docházelo k přeceňování hodnot. Mezi priority patřilo materiální zabezpečení. Bylo jasné, že zlepšení situace je v nedohlednu.

Na základních školách se zrušily takové předměty, jako je výtvarná a hudební výchova. Učitelé několik měsíců nedostávali výplatu. Lidé se snažili přivydělávat, jak jen to šlo, a do práce se často chodilo jen tak ze setrvačnosti a občanské zodpovědnosti. Maminka vyprávěla, že její vysokoškolská profesorka prodávala na tržnici spotřební zboží, které se dováželo z Polska nebo Turecka. Moje maminka byla v té době na mateřské dovolené a táta se jako hudebník snažil prosadit v Moskvě se svou kapelou. Mezi nahráváním ve zvukovém studiu si přivydělával jako řemeslník vylepováním tapet a dekorováním interiérů v příměstských rezidencích moskevských oligarchů. Tuhle práci mu zprostředkovával jeho táta, který byl původně učitelem, ale už několik let pracoval v Moskvě jako dělník na stavbě. Jakmile se tátovi naskytla příležitost hrát na záoceánské výletní lodi, hned se toho chytl a působil jako saxofonista v tamní barové kapele osm měsíců v roce. Právě možnost podívat se do zahraničí lidem pomohla uvědomit si, že život je jen jeden, a snaha zajistit lepší životní podmínky pro rodinu je podporovala v rozhodnutí vycestovat do zahraničí.

Když se moje rodina přestěhovala do Olomouce, máma se rozhodla studovat další vysokou školu, aby získala jinou kvalifikaci, a já jsem nastoupila do školky. Naučili jsme se český jazyk, společně jsme poznávali české tradice, kulturu a historii. Po ukončení studia si máma nenašla uplatnění v novém oboru, a tak se vrátila k původní kvalifikaci. Začala pracovat na základní umělecké škole jako učitelka hry na klavír. V Česku se nám líbí, Olomouc se stala naším "rodným" městem, obzvlášť pro mě, protože jsem tady vyrostla, poznala kamarády a cítím se tu doma.

V Olomouci jsme se seznámili s rodinami, které emigrovaly z Ukrajiny nebo z Ruska. Většina z nich se úspěšně integrovala a jsou spokojené. Mnozí z nich pracují jako lékaři v nemocnici, lektoři na univerzitě, baletky v Moravském divadle a hráči v orchestru Moravské filharmonie.
Jsem přesvědčena, že se Česká republika stala pro všechny tyto migranty druhou vlastí a poskytla jim důstojné podmínky ke šťastnému životu.