Literární soutěž s názvem „Otevřená Evropa" byla určena studentům středních škol v České republice.
Jejím cílem bylo, aby si studenti uvědomili, co EU ve světě znamená. Od studentů nám přišly tři desítky prací. A je to vskutku zajímavé čtení.
Podívat se totiž na Evropskou unii perspektivou mladého člověka nezatíženého stereotypy společnosti může být velmi poučné.
VŠECHNY práce studentů z Olomouckého kraje zveřejňujeme ZDE
Z těchto prací vzejdou tři vítězové, kteří postoupí do celostátního kola, kde může za své dílo získat kvalitní smartphone značky Apple iPhone nebo Samsung.
Tři vítěze oznámíme v našich novinách, ale také na webu www.denik.cz do konce června.
Jsem Ukrajinka, ale mým "rodným" městem je Olomouc
Autor: Darja Kuzněcovová, Olomouc
Škola: Gymnázium Čajkovského, Olomouc
Pocházím z rodiny, která se v roce 1999 přestěhovala do ČR z Ukrajiny. Tam v té době zkrachoval komunistický systém, privatizace vedla ke zneužití státního majetku, z jehož rozpočtu nezbyly žádné peníze pro dotaci neziskového sektoru, jako je zdravotnictví a školství. Nekonkurenceschopné podniky se uzavíraly, lidé zůstávali bez práce. Rozvrácení hospodářství způsobilo také ukončení obchodních vztahů s bývalými republikami Sovětského svazu. Velká inflace a tzv. '' perestrojka'' způsobily na Ukrajině ekonomickou krizi.
V mém rodném městě byly čtyři obrovské loďařské závody, ve kterých se vyráběly vojenské lodě pro celý bývalý Sovětský svaz. Většina obyvatel byla zaměstnána právě v těchto závodech. Po rozpadu SSSR a odzbrojení už stavba podobných lodí nebyla zapotřebí. Spousta odborníků, nejen dělníků, ale i inženýrů a projektantů ve výzkumných ústavech se nemohla uplatnit ve svém oboru a ocitla bez práce. Nepříznivé životní podmínky donutily lidi vycestovat za prací do zahraničí. Spousta z nich už potom neviděla perspektivu v návratu do rodné země a zůstala v cizině natrvalo.
Moji rodiče, čerství absolventi vysoké školy, se marně snažili najít práci. Maminka vystudovala obor hudba a světová umělecká kultura. Uplatnění v tomto oboru ve státě sužovaném hospodářskou krizí nebylo reálné. Ve společnosti docházelo k přeceňování hodnot. Mezi priority patřilo materiální zabezpečení. Bylo jasné, že zlepšení situace je v nedohlednu.
Na základních školách se zrušily takové předměty, jako je výtvarná a hudební výchova. Učitelé několik měsíců nedostávali výplatu. Lidé se snažili přivydělávat, jak jen to šlo, a do práce se často chodilo jen tak ze setrvačnosti a občanské zodpovědnosti. Maminka vyprávěla, že její vysokoškolská profesorka prodávala na tržnici spotřební zboží, které se dováželo z Polska nebo Turecka. Moje maminka byla v té době na mateřské dovolené a táta se jako hudebník snažil prosadit v Moskvě se svou kapelou. Mezi nahráváním ve zvukovém studiu si přivydělával jako řemeslník vylepováním tapet a dekorováním interiérů v příměstských rezidencích moskevských oligarchů. Tuhle práci mu zprostředkovával jeho táta, který byl původně učitelem, ale už několik let pracoval v Moskvě jako dělník na stavbě. Jakmile se tátovi naskytla příležitost hrát na záoceánské výletní lodi, hned se toho chytl a působil jako saxofonista v tamní barové kapele osm měsíců v roce. Právě možnost podívat se do zahraničí lidem pomohla uvědomit si, že život je jen jeden, a snaha zajistit lepší životní podmínky pro rodinu je podporovala v rozhodnutí vycestovat do zahraničí.
Když se moje rodina přestěhovala do Olomouce, máma se rozhodla studovat další vysokou školu, aby získala jinou kvalifikaci, a já jsem nastoupila do školky. Naučili jsme se český jazyk, společně jsme poznávali české tradice, kulturu a historii. Po ukončení studia si máma nenašla uplatnění v novém oboru, a tak se vrátila k původní kvalifikaci. Začala pracovat na základní umělecké škole jako učitelka hry na klavír. V Česku se nám líbí, Olomouc se stala naším "rodným" městem, obzvlášť pro mě, protože jsem tady vyrostla, poznala kamarády a cítím se tu doma.
V Olomouci jsme se seznámili s rodinami, které emigrovaly z Ukrajiny nebo z Ruska. Většina z nich se úspěšně integrovala a jsou spokojené. Mnozí z nich pracují jako lékaři v nemocnici, lektoři na univerzitě, baletky v Moravském divadle a hráči v orchestru Moravské filharmonie.
Jsem přesvědčena, že se Česká republika stala pro všechny tyto migranty druhou vlastí a poskytla jim důstojné podmínky ke šťastnému životu.