RECENZE: Recyklovaný Terminátor baví loutkami i známými scénami

Diváci inscenaci poprvé spatřili v pondělí 21. prosince. Její první letošní repríza se uskuteční ve středu 13. ledna.

Tvůrci hry, režisér Konrád Popel a dramaturg Matyáš Dlab, před uvedením premiéry avizovali, že s původním filmem Terminátor z roku 1984, který režíroval James Cameron, nebude mít inscenace mnoho společného, jelikož se jím nechali pouze inspirovat. Opak je však pravdou.

Již od samotného počátku je těm, kdo filmového Terminátora viděli, zcela zřetelná spojitost mezi filmovou předlohou a divadelním zpracováním. Už od první minuty na diváky vystrkuje růžky i záměrná parodizace původního filmu.

To, co Popel při představování inscenace nazval recyklací sci-fi zápletky, se dá nazvat i přesněji – znovuvyužitím zápletky bez další úpravy. Autorská dvojice Popel – Dlab totiž z filmu převzala scénu za scénou a s jejich převodem na jeviště je doplnila o humor a také karikaturování postav a promluv.

Hra je tak prodchnuta velkou dávkou nadsázky a humoru, který se autorské dvojici podařilo udržet v mezích. Dokonce se dílo vyhýbá i trapnosti, která je s žánrem parodie velmi často spjata.

Každý z hrdinů má svou loutku

Ve scénách, kde by tenká hranice mezi komediálností anepatřičností mohla být překročena, případně by jejich převod na jeviště byl velmi obtížný, si tvůrci vypomáhají loutkami a všemožnými dětskými hračkami.

Na scéně se objevují autíčka, dětská vrtačka, motorová pila a spousta podobných rekvizit. Nechybějí ani plyšové postavičky.

Loutky zastupující herce pak dávají možnost vyniknout dalším komickým situacím – například dvojici detektivů Eda a Teda z původního filmu představují v inscenaci známí maňásci Jů a Hele.

Svou loutku má i každý z hlavních hrdinů, a tak se často stává, že si herci hrají na hraní a nezřídka tomu plně podlehnou. Zaujetí scénou totiž herce často plně pohltí a scéna se opravdu promění v dětský pokojík, kde na zemi sedí malé dítě v zaujetí imaginární automobilové honičky.

Tato hravost a nadsázka je jeden z mnoha aspektů, proč představení baví i diváky neznalé filmové předlohy.

Dialogy, vypreparované z původního thrilleru, totiž s Popelovým převedením na jeviště najednou získají takovou míru nadsázky (a to všeobecně na veškeré akční filmy, pozn. redakce), že smíchu odolají zřejmě jen opravdoví zatvrzelci.

Oblékne tanga a nehne brvou

Šťastnou ruku měl Konrád Popel při obsazování hlavních rolí. Do hry Terminátor a já totiž obsadil hostujícího Pavla Doucka a domácí Dášu Rybářovou s Martinem Dědochem.

Doucek, který hraje zachránce z budoucnosti Kyla Reevese, si stejně jako Martin Dědoch jako Terminátor ve své roli opravdu vyhraje. A to jak s nejrůznějšími rekvizitami, tak se svou vlastní loutkou.

Převedení filmových hrdinů na jeviště je samozřejmě také vtipně nadsazené. Dědoch navíc dokáže celou hru v podstatě nehnout brvou a to ani při scéně, kdy si jako spodní prádlo oblékne tanga.

Terminátor a já je hra, která potěší především znalce původního filmu, už jen kvůli kultovní větě Arnolda Schwarzeneggera „Já se vrátím“, ale dobře se u ní pobaví i divák nezaujatý.

Divadlo Tramtarie inscenací navázalo na předešlou úspěšnou hru ze soudku sci-fi nazvanou I na Batmana občas padne smutek, kterou uvedlo loni v březnu. Otázkou je, kdo z akčních hrdinů se stane příští obětí tramtariovského tvůrčího týmu. Že by to byl Spiderman?

Konrád Popel, Matyáš Dlab: Terminátor a já
Divadlo Tramtarie Olomouc, premiéra 21. prosince 2009
Režie: Konrád Popel
Dramaturgie: Matyáš Dlab