Po italském, nizozemském a středoevropském malířství se výstavy a vědeckého katalogu dočká evropské malířství 19. století.

Návštěvníci Arcidiecézního muzea uvidí až do 25. září reprezentativní výběr zhruba sedmdesáti obrazů.

Kolekce evropského malířství 19. století je nejrozsáhlejší částí sbírek starého umění v Olomouci.

Na výstavě tak budou zastoupeni čeští, němečtí, rakouští, ale i francouzští, italští nebo španělští malíři.

Bohatý je i rejstřík námětů: krajiny, veduty, zátiší, biblické, mytologické, historické a žánrové výjevy, portréty i alegorie.

Jako u předcházejících Olomouckých obrazáren čerpají výstava a katalog ze sbírek Arcibiskupství olomouckého, z muzejní kolekce starého umění a z významné soukromé sbírky, deponované v Muzeu umění Olomouc.

Idea Olomoucké obrazárnyvznikla již v osmdesátých letech 20. století. Iniciátorem projektu byl tehdejší nový zaměstnanec Galerie výtvarného umění a dnešní ředitel Muzea umění Michal Soukup. První Olomoucká obrazárna, zaměřená na italské malířství 14. až 18. století, spatřila světlo světa v roce 1994 jako stálá expozice nového Muzea umění Olomouc. Díla takových velikánů světového umění, jakými jsou Paolo Veronese, Bernardo Cavallino nebo Sebastiano del Piombo, zde byla vystavena do roku 2000. V letech 2000–2006 následovala expozice nizozemského malířství 16. – 18. století, která vycházela z dlouholeté badatelské činnosti Lubora Machytky. Třetí Olomoucká obrazárna byla otevřena v Arcidiecézním muzeu Olomouc v roce 2008 a do roku 2010 představovala středoevropské malířství 16. – 18. století.

Velká jména i méně známí autoři

Podle kurátorky výstavy Martiny Potůčkové přinesla práce historiků umění mnoho objevů a nových zjištění.

„V řadě případů se nám podařilo objasnit či upřesnit autorství obrazů, jejich dataci i provenienci," uvedla.

Mezi bezmála 140 autory a zhruba sedmdesáti vystavenými díly je podle Martiny Potůčkové těžké vybírat ty nejzajímavější.

Upozornila však, že bohatého zastoupení se dočká krajinářský žánr, například v obrazech Bedřicha Havránka, Antonína Chittussiho, Julia Mařáka nebo Augusta Piepenhagena.

„Také čtvrtá Olomoucká obrazárna dokazuje velkou hodnotu místních sbírek už jen výčtem dalších slavných autorů – Václav Brožík, Josef Čapek, Vojtěch Hynais, Leopold Kupelwieser, Hans Makart, Josef Mánes, Gabriel Max, Alfons Mucha, Jan Preisler, Johann Scheffer von Leonhardshof, Jakub Schikaneder, Antonín Slavíček a mnoho dalších," dodala kurátorka.

Renomovaná odbornice na výtvarnou kulturu 19. století Marie Mžiková upozornila na to, že pozornost si zaslouží nejen velká jména, ale také méně známí autoři, například malíř a teoretik umění Adolf Hölzel (1853‒1934).

Jeden z prvních protagonistů abstrakce pocházel z rodiny olomouckého vydavatele, litografa a obchodníka s knihami o výtvarném umění a hudbě.

„Svou tvorbou, k níž se ještě vztahuje vystavený obraz nazvaný V klášterní zahradě, se vřadil mezi čelné představitele německé secese. Když se v roce 1906 stal profesorem na Akademii ve Stuttgartu, dovedl ji k světové proslulosti. Mezi studenty z jeho okruhu patřili později proslulí členové Bauhausu. Přitom Hölzel celé čtyři roky před slavnou abstraktní kompozicí Vasila Kandinského experimentoval s dvojrozměrnými spirálami a kruhy, evokujícími duchovní vlny," vyzdvihla Hölzelův význam Marie Mžyková.

Jako v předchozích případech i poslední Olomouckou obrazárnu doprovází vědecký katalog. Jeho vydání umožnila finanční podpora Olomouckého kraje.

Výstavu, která potrvá do 25. září, doplňuje bohatý doprovodný program.

Vedle komentovaných prohlídek nebo animačních programů pro školy muzeum připravuje i tvůrčí dílny pro malé děti, malířské workshopy pro začátečníky nebo zájezdy do Prahy nebo Kameniček – obce, kterou proslavil malíř Antonín Slavíček.

DOPROVODNÝ PROGRAM Olomoucké obrazárny IV