Obří model Olomouce z roku 1758 už bude hotový. Je to socha města

V rozhovoru pro Deník umělec prozradil, co všechno takový model potřebuje a jké práce ho ještě čekají. Otázky padly i na jeho další umělecká díla, která jsou v těchto dnech k vidění v Muzeu moderního umění Olomouc.

Kdy začala práce na modelu olomoucké pevnosti?
Na jaře v roce 2010. Ovšem už v roce 2009 jsem byl osloven občanským sdružením Muzeum olomoucké pevnosti. Je to skupina osvícených lidí, kteří si vzali za cíl zrekonstruovat prostor a objekty v olomoucké Korunní pevnůstce. Vznikne tak nový veřejný prostor, který bude naplněn aktivitami souvisejícími s tematem pevnosti. Součástí tohoto areálu bude také model olomoucké pevnosti v podobě z roku 1758. V tom roce byla olomoucká pevnost napadena pruskými vojsky a ubránila se. V roce 2009 jsem začal sbírat informace o pevnosti z dostupných materiálů jako jsou texty, různá vyobrazení z dobových rytin a začal jsem modelovat první skicy. K tomu nezbytné konzultace s panem doktorem Michnou z Ústavu památkové péče v Olomouci. Měřítko modelu je 1:250 Plocha modelu je měřeno v osách 7,5×6,5 metru.

Model olomoucké pevnosti. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

A konkrétní práce na modelu začaly kdy?
Soustavně jsem na něm začal pracovat v říjnu 2010 a od té doby na tomto úkolu pracuji každý den včetně víkendů. Hotový by mohl být v srpnu tohoto roku. Nejde o technický model pevnosti, ale o Sochu města. Model musí mít totiž kromě funkce didaktické také výtvarný výraz. To znamená, že některé dominanty města jsou zdůrazněny zvětšením nad stanovené měřítko. Taktéž tvarování terénu má větší kontrasty.

Co bylo nutné udělat nejdříve?
Historické jádro města. To je nejtěžší a nejdéle trvající práce. Bylo nutné konzultovat často různé detaily. Mnoho staveb kostelů a klášterů, které dnes již neexistují, bylo nutné vytvořit podle dostupných materiálů. Od některých existuje jen půdorys nebo jen jeden pohled. V momentu, kdy bylo historické jádro hotovo, začal jsem práci na věnci opevnění. Město Olomouc bylo ustanoveno hraniční pevností rozhodnutím císařovny Marie Terézie. Mělo chránit především Vídeň před pruskými vojsky. Hlavním architektem pevnosti byl Philippe Bechade de Rochepin, císařský dvorní fortifikační inženýr. Opevnění města mělo přesný řád daný požadavky obrany, ale současně obsahuje i řád výtvarný. Když je totiž něco dokonale funkční, tak je to také krásné. O tom se každodenně přesvědčuji a je to pro mne také velkým poučením. Za ty dva roky práce a života s pevností o tom začínám vědět o něco víc. Celé město je opevněno systémem bastionů a ravelinů navzájem propojených a velkou roli zde hraje také voda, kterou byly napouštěny příkopy v případě ohrožení. Počítáme také s pravidelným zaplavováním olomoucké pevnosti až bude model odlit a osazen v prostoru pevnůstky.

Model olomoucké pevnosti. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Počítám, že je s každým kusem modelu dost práce…
Město se vytváří po jednotlivých segmentech. Přibližné rozměry jsou 60×60 cm.
Jeden segment vymodelování zabere dva dny, ty složitější až tři. To je hliněný model. Pak přijde na řadu odlití hliněného modelu do sádry. To zabere vždy jeden až dva dny. Po odlití do sádry je třeba segment vyretušovat a vybrousit. Tento proces se pak opakuje přibližně osmdesátkrát. Struktura města je krystalická a je třeba, aby jednotlivé hrany byly ostré. Mým úkolem je dokončit model „ sochu města" v sádře a ta bude potom sloužit jako model pro odlití do bronzu. To bude už definitivní materiál pro exteriér. Samozřejmě to bude ještě dlouhá cesta, protože zase se bude každý segment připravovat pro odlití zvlášť a posléze se bude model pevnosti spojovat do konečného tvaru. U toho samozřejmě budu muset být jako autorský dozor.

A kromě opevnění, které už není, co všechno model dále zahrnuje. Jaké další památky zmizely.
Je jich hodně. Především to jsou církevní objekty, kláštery, kostely. Nemohu je v krátkosti všechny vyjmenovat, ale jen tak namátkou. Na Blažejském náměstí stál uprostřed kostel sv. Blažeje. Od něj máme jen půdorys a jednu dobovou kresbu. Musel jsem jej však udělat ve hmotě.

Z jakých map jste vycházel?
Ze třech starších map, které existují. Jednak to byla mapa z roku 1744, 1769 a ta poslední byla z devatenáctého století.

Jaké jsou mezi nimi rozdíly?
Rozdíly jsou zejména v bohatosti opevnění. Na mapě z roku 1744 bylo jednodušší . Takže když bych dělal model podle této mapy, nebylo by to tolik práce. Počet jednotlivých prvků je obrovský.

Těšíte se, až model dokončíte?
Těším, protože nemám čas dělat nic jiného. Potřebuji si napřed odpočinout a pak mne snad ještě něco napadne.

Tohle ale není váš první model města…
Na jednom jsem pracoval již v roce 1976, je z lipového dřeva o ploše asi 12 m 2 . Byl určen do interiéru pro výstavu, která byla zakázána. Od té doby leží ve Vlastivědném muzeu. Možná si ho do svých prostor umístí Univerzita Palackého. Každopádně existuje a snad jeho čas ještě přijde.

Pomník Járy Cimrmana

V současnosti je možné uvidět i vaše dílo ze sedmdesátých a osmdesátých let v Muzeu moderního umění, kde společně vystavujete s Ondřejem Michálkem a Oldřichem Šemberou. Název výstavy připomíná poznávací značku auta – OL-03–12.
Volně navazuje na výstavu, která se odehrála v prostějovském zámku v roce 1989, kde se nás tehdy sešlo třináct, nesla tedy název OL-13–89. Všichni tři se již známe od studií. Měli jsme vynikající učitele, kteří nás nasměrovali do výtvarného světa. A i v samotné Olomouci byla velká síla výtvarníků. Toto město má velký výtvarný potenciál.

Na zmíněné výstavě máte i pohyblivé exponáty. Například úředníka, který se změní v dravce.
Zajímala mě totiž možnost pohybu v soše. Zaslechl jsem od návštěvníků výstavy, že je to stále aktuální. Je to mé groteskní pojetí života. Potěšilo mě, že návštěvníci ocenili u naší výstavy i poctivé řemeslo. I když u mnohých věcí jde o vtip tak je vysloven se vší vážností.

Jezdecký pomník velmistra Járy Cimrmana od Jiřího Žlebka

Na výstavě máte i pomník Járy Cimrmana. Bylo obtížné hledat uměleckou podobu tohoto českého velikána?
To bylo náhlé rozhodnutí po příjezdu z představení z pražské Reduty. Seminář o jezdecké soše Járy Cimrmana mě natolik okouzlil, že jsem na pomníku začal pracovat hned druhý den.
Vzhledem k tomu, že Jára Cimrman nemá zjistitelnou podobu, posadil jsem na koně jaho kabát.

Věnujete se též designu…
To je mé, v uvozovkách, vedlejší povolání. Cimrmanův krok stranou. Volnou tvorbou se výtvarník neuživí.. Řada kolegů pracuje tak, aby své schopnosti využili, jak se dá. Někteří v grafickém designu, někteří vyučují, mnoho jich má stálé zaměstnání. Ve všech oblastech rozhodují peníze. Lidé by ale neměli zapomínat, že umění, které vzniká, ať už je to kdekoliv, nese trvalejší a stále vyšší hodnotu. Zatím je chápáno jako něco nadbytečného, co nutně k životu nepotřebuji. Kupujeme hlavně výrobky, které se stávají odpadem už ve fázi výroby.
Rozmnožujeme odpad. Přitom bez umění by nebyly ani ty výrobky. Na počátku všeho byl vždy tvůrce. Celá lidská civilizace už od paleolitu stála na umění.

Jiří Žlebek…

… sochař, kreslíř, designér, architekt se narodil v roce 1946 v Olomouci. Zde také vystudoval v letech 1965 – 1970 katedru výtvarné teorie a výchovy.

Od počátku 80. let proslul jako autor glosujících a parodujících charakteristické rysy společnosti. Do českého umění vnesl řadu nových prvků.

Vedle osobitého humoru také interaktivní řešení soch.

V současnosti usilovně pracuje na modelu olomoucké pevnosti. Jeho dílo je také v těchto dnech k vidění na výstavě v Muzeu moderního umění, kde se na společné výstavě s názvem OL – 03 – 12 s Ondřejem Michálkem a Oldřichem Šemberou.