Ztroskotanec Jirka Mizera (Marian Zedník) pracuje jako sportovní redaktor, i když vystudoval dějiny umění a andragogiku. Má smůlu ve vztazích i v kariéře, všechny přítelkyně odešly k majetnějším (šéf) či atraktivnějším (spolužák Adam) mužům. Ve svém „prokletí“ je směšný i politováníhodný zároveň.

S nepřízní osudu se vyrovnává sněním, ve kterém je Batmanem a může se mstít expřítelkyním a mužům, kteří mu je odloudili. Vítězí nad Barbarellou, Kočičí ženou či Vampirellou. Jen před poslední Pheromon Ivy kapituluje a předesílá tak závěr hry.

Historky počtvrté?

Avizovaná parodie na adaptaci komiksu vykazuje znaky repertoárových Historek I-III. Titul lze změnit na IV. pokračování, výsledek by byl týž. Humor Vladislava Kracíka, jenž stál u zrodu všech Historek, počítá se situační i slovní komikou, aktualizacemi, paradoxem, hyperbolou a ironií – všemi průvodními znaky žánru parodie.

Nadto autor vkládá jemný tragikomický rozměr, kterým rozmělňuje sarkastickou přímočarost. Zná totiž míru a nechce „ubavit k smrti“, není to sranda za každou cenu.

Přesto mě napadá, zda Kracík nemá ambici napsat divadelní hru bez opory v osvědčeném žánru? Ambici napsat svéprávný text, který nebude vystavěn na kostře pohádky či parodovaného díla?

Časovou souslednost reálného příběhu narušují jednak retrospektivy, jednak rovina snění. V retrospektivách nazřeme život losera Jirky od školních let po dospělou osamělou současnost. Inscenátoři si s úskalím časových rovin poradili využitím filmových postupů, zejména střihů a flashbacků.

Rytmizované dávkování tří rovin se v dobrém odráží na tempu, na druhou stranu se mírně vyčerpá. Svižný hudební doprovod (DJ Opia) cituje známé filmové hity.

Nudnou, a dlužno dodat, že nijak objevně inscenovanou realitu střídají překvapující fantazijní sekvence. V jejich jevištním uchopení vidím přínos inscenace, kterou proto stavím vysoko nad dosavadní původní komedie tramtariovské produkce.

Přelomové je využití animace a vizuálních triků (Andy Fehu). Na průhlednou síť promítané náčrty prostředí a předmětů (dopravní značka, pouliční lampa, zábradlí) slouží nejen k dokreslení atmosféry kresleného komiksu. Herci s virtuálními předměty manipulují, metají blesky a vůbec užívají triků animace.

Barvitá animace

Výsledkem je efektní podívaná, rychlá přeměna scény a zároveň plynulý přechod dějových rovin. Jen škoda nedůsledností. Scéna v kině, kdy dvě postavy zasednou v hledišti, by potřebovala projekci i kvůli pochopení souvislostí.

Nadsázka se objevuje i v návrzích kostýmů: Batman v gumových rukavicích zaujme stejně jako superhrdinky v podprsenkách z cedníků. Vedle inscenace Taxi Vinyl jde o další technicky velmi náročnou inscenaci v Tramtarii.

I když je herecká úroveň nevyrovnaná, kulisy se místy chvějí a šablonovitá předloha obsahuje faktické prohřešky (Přemysl Otakar I. vládl českým zemím od roku 1197, nikoli 1187), považuji novou inscenaci za velmi zdařilou a nepochybuji o divácké odezvě, natož o volném pokračování.

Vladislav Kracík: I na Batmana občas padne smutek (hořká komedie). Režie Vladislav Kracík, dramaturgie Lenka Jorníčková, filmové projekce Andy Fehu, scénografie Eliška Konečná, Eva Krhutová a Markéta Rosendorfová, hudba DJ Opia. Premiéra v Divadle Tramtarie: 6. 3. 2009.

MARTINA PAVLUNOVÁ