Dva kohouty, které má Mora ve svém znaku, vypustili fanoušci mezi mantinely bezprostředně po rozhodující brance Jana Jaroměřského.

Jak se Olomouckému deníku podařilo zjistit, minimálně jeden z kohoutů je pravověrný Hanák. Pochází z Mezic a dnes už znovu kraluje na svém dvorku.

Na zimním stadionu byla v pátek večer atmosféra srovnatelná s rokem 1994, kdy se olomoucký hokejový klub stal prvním mistrem samostatné české extraligy.

Právě dvacetileté výročí inspirovalo dva fanoušky z Litovle k zopakování jedné z památných součástí mistrovských oslav.

„Při zisku titulu byli na ledě živí kohouti. Na podobnou příležitost jsme čekali dlouhá léta. Až nyní po dvaceti letech to zase vyšlo. Jak se postup blížil, byli jsme nachystaní," usmíval se fanoušek s přezdívkou Kohi. Vzhledem k okolnostem více než stylové.

„Sehnáním kohouta jsem pověřil kamaráda, který pracuje v Unčovicích v zemědělském družstvu jako vedoucí kuchyně," prozradil Kohi.

„Jednoho výstavního se mu podařilo najít u jeho kolegyně v Mezicích. Nebyl to pro něj problém, i když si oddechl, že nefandíme berounským Medvědům. Kohout mu sice jednou utekl a zasahovat musel zootechnik, ale nakonec se ho podařilo dostat až ke mně," usmíval se fanoušek.

Extraligové oslavy na zimním stadionu v Olomouci

Kohoutích několik minut slávy. Foto: DENÍK/Jiří Kopáč

Při definitivě postupu jde kohout na led

Plán byl jasný a jednoduchý. Jakmile bude po sedmnácti letech stvrzen návrat Mory do nejvyšší soutěže, kohout jde na led. První příležitost byla už v úterý, kdy Olomouc hrála s Chomutovem.

„Po druhé třetině jsem ho za stavu 1:1 šel vyzvednout do auta. Pro jistotu," vzpomíná Kohi.

Po gólu mladíčka Aleše Jergla stačilo Moře udržet vedení 2:1. Postup byl na spadnutí.

Jenže vyrovnávací branka minutu a jedenáct vteřin před koncem a následná výhra Pirátů v prodloužení výbuch olomouckých radostí odložila.

Stejně jako nástup kohouta na led. Živý maskot tedy putoval zpátky na dvůr do Mezic.

„V pátek jsme si ho vyzvedli přímo tam a při odjezdu neprotestoval. Věděl, do čeho jde," smál se Kohi.

Tentokrát strávil kohout na zimním stadionu u komplice celé utkání.

„Po remíze v základní hrací době už jsem pro něj šel na jistotu. Všichni jsme věděli, co stačí k potvrzení postupu."

Hrdě vykročil k postupové promenádě

Když dal obránce Jan Jaroměřský ve druhé minutě prodloužení na postup Mory gólové razítko, poroučel se kohout na led i s krabicí.

„Jenže se v ní trochu zasekl, takže potřeboval asistenci. Na led jsem se na moment dostal i já. Tímto se omlouvám rolbařům, protože na ledě zůstal obsah krabice. Přece jen kohoutek čekal na svou chvíli dlouho," usmíval se Kohi.

Na ledě byl kohout z Mezic chvilku nervózní. Aplaus zaplněných tribun mu ale zjevně dělal dobře, takže hrdě vykročil k postupové promenádě.

„První pohled přes plexisklo mi trochu připomněl film Kokosy na sněhu. Rychle si ale zvykl a zdálo se, že se mu to i líbí. Asi mu pomohl i druhý kohout, který se objevil na druhé straně hřiště," popisoval maskotův dočasný opatrovatel.

Příště? Snad na extraligové play-off

Po skončení oslav si Kohi kamaráda vyzvedl u mantinelu, kam ho i spolu s druhým kohoutem v brance přivezl jeden z pořadatelů. Pak už putoval zpátky domů na dvorek do Mezic.

„Vypadal trochu smutně, že přivítání nebylo takové, jako v plecharéně," poznamenal ještě Kohi.

Další hokejový výlet kohouta jen tak nečeká.

„Možná by rád, ale podobné oslavy by měly zůstat výjimečné. Snad kdybychom příští rok hráli extraligové play off," zasnil se.