„Samozřejmě se mi líbí, že to tam zatím padá. Ale hlavní je, aby to zůstalo i do sezony,“ říká šestadvacetiletý forvard, který má z kraje přípravy velkou formu.

„Je potřeba si hlavně věřit,“ prozrazuje svůj recept hokejista, který z loňské sezony příliš neodehrál kvůli mononukleóze.

Proti Vítkovicím jste nastoupil jako kapitán a podal kvalitní výkon.
Já sebe nemůžu sám hodnotit. Doufám, že se to líbilo trenérům. Zápas byl celkem dobrý, škoda že jsme udělali na začátku druhé a třetí třetiny chyby. Šli jsme do toho trošku laxně a dostali jsme góly. Ale jinak si myslím, že jsme byli vyrovnaným soupeřem.

Hovoří za vás skvělá střelecká produktivita. Čtyři branky ve třech zápasech. Co tomu říkáte?
Samozřejmě se mi líbí, že to tam zatím padá. Ale hlavní je, aby to zůstalo i do sezony.

Změnil jste po loňské promaroděné sezoně něco v přípravě?
Trochu jsem zapracoval na dynamice. Hlavně je potřeba si věřit, kdybych si nevěřil, tak bych třeba v akcích jeden na jednoho neuspěl. Kdyby se třeba přestalo dařit, tak je potřeba udržet v hlavě tuto sebedůvěru.

Jste více zocelený po loňsku, kdy jste bojoval s mononukleózou? Už vás některé věci nerozhodí?
To nevím. Já se hlavně se modlím, aby nepřišlo něco dalšího.(usmál se) Třeba nějaké zranění.

Všechny zdravotní testy už máte kompletně za sebou?
V létě mi říkali, že už můžu mít plnou zátěž. Od té doby jsem už nebyl. Podstatné je, že se necítím nějaký unavený, takže je to v pořádku.

S kým si zatím na ledě nejvíce rozumíte?
Mně se líbí hrát s Brančou (Richard Brančík, pozn. red.) a se Smejkym (Filip Smejkal, pozn. red.). Jsou to praváci a myslím, že nám to spolu jde. Ale jinak je mi celkem jedno s kým nastupuji, podstatné pro mě je, abych hodně hrál.

Prozradíte, jaké je zápisné za funkci kapitána?
Tak to ještě nevím. Zatím nikdo nic neříkal, ale myslím, že něco bude. Branča určitě něco vymyslí. On je rád, když to dostane někdo nový. (směje se)

Miroslav Mazal