Účast na turnaji si však vyžádala i jeden negativní bod – zranění kolene, se kterým musel nadějný bek následně na operaci.

Po devíti měsících se vrátil a nyní v televizi na dálku fandí svým kamarádům.

„Myslím si, že máme letos zase výborný tým, znám skoro všechny kluky. Zatím hrají dobře, držím jim palce, ať dojdou hodně daleko," vzkazuje Rašner.

Loni došli mladí Češi i s obráncem Mory do čtvrtfinále, kde prohráli s USA 0:7. Rašner však větší nepříjemnost zažil již v základní skupině.

„Před pár dny to byl přesně rok… Hned v prvním zápase s Ruskem jsem se zranil, to si bohužel budu asi navždy pamatovat. Zbrzdilo mě to, pak jsem dva zápasy stál, pak jsem ještě hrál i s tím zraněným kolenem, ale nebylo to ono. Nebyl jsem stoprocentní a bylo to poznat," vzpomíná na svou loňskou účast.

Víc o povaze hráčů než o zkušenosti

Pryč však s černými myšlenkami. Přestože je vánoční extraligový program pořádně nabitý, neboť se hraje obden, stíhá obránce Mory sledovat i televizní zápasy české dvacítky na šampionátu v Kanadě. S řadou z nich se navíc na ledě potkal osobně.

„Pár kluků tam je i z loňska, protože tehdy jsme měli docela mladý tým. Jde vidět ta šikovnost, už jsou kluci vyhraní, ať už z Kanady nebo naší extraligy, kterou hrávají pravidelně."

Může tedy některým pomoct loňská zkušenost s největším mládežnickým turnajem?

„Většinou to je o povaze hráčů než o nějaké zkušenosti. Ale je pravda, že ti, co byli už na loňském mistrovství, to letos táhnou. Každopádně je to speciální akce, protože je to poslední rok v mládežnické reprezentaci. Pak je to do mužského hokeje velký skok, zvlášť když někteří hrávají kanadskou juniorku. Je to prostě juniorský vrchol kariéry," konstatuje Rašner.

Budoucí hvězda se hned nepozná

Olomoucký odchovanec však z dosavadního vrcholu hokejového života díky své povaze nervózní nebyl. To, že je turnaj v České republice každoročně velmi sledovaný, jej nechávalo chladným.

„Tohle jsme moc nevnímali, nebo aspoň já ne. Ale je nám jasné, že se na to lidi rádi dívají. Je to jednou ročně, takže to diváky přiláká. Stejně jako mistrovství áček," usmívá se Rašner.

Stejně se mu nezatočila hlava ani z protihráčů. Z některých přitom rok co rok následně vyrůstají hvězdy NHL.

„Když si vzpomenu spíš mistrovství osmnáctek, tak za Američany hráli Larkin a další. Byli hodně dobří, ale podle mě se nedá poznat, jestli někdo z nich fakt bude hvězda. Takových hráčů, kteří vynikali, ale za rok nebo dva skončili s hokejem, bylo bohužel hodně," uzavírá se svým typickým nadhledem.