„Ještě ale není nic hotového, pořád jsme na zemi. Pořád je ještě o co bojovat," nabádá spoluhráče tři kola před koncem baráže.

Tomáši čtyřicet minut jste bez větších potíží držel čisté konto. Na začátku třetí třetiny vám ale Slavia dala kontaktní gól. Jaká pro vás byla závěrečná dvacetiminutovka?
Já vím, že Slavia má v těch barážových zápasech okolo dvaceti střel. Na to jsem se chystal, že když těch střel nebude moc, ale když už budou, tak to asi budou gólovky. Slavia je nepříjemný soupeř a teď to s nimi máme zase obden, protože už v úterý hrajeme v Edenu. Musíme tam jet s úctou k soupeři, odbojovat to a přivézt nějaký bod.

Ke konci na vás i kolem branky létaly nebezpečné střely. Strachoval jste se o výsledek?
Když je člověk v té situaci na ledě, tak to tak nevnímá a nepřipouští si, že by to tam mohlo spadnout. Samozřejmě, že když jsem byl mimo hru a sledoval jsem zápasy v civilu, tak to bylo něco neskutečného. Žijete s týmem a ty nervy nejsou nic příjemného. Když jste na ledě, tak to nevnímáte.

Jak se vám chytá za takovým týmem, jehož proměna během jednoho týdne je zcela markantní?
Samozřejmě to jde znát. Když ze mě vypadne puk, tak se to hned odpálí. Jezdíme v pěti dopředu i dozadu. Za takovým týmem se chytá mnohem snáz, než co bylo před nějakými dvěma měsíci. Teď jsme, dá se říct, jiný tým, ale musíme k tomu takhle přistupovat zápas od zápasu, třetinu od třetiny. Nic není hotového, pořád jsme na zemi. Pořád je ještě o co bojovat.

Jak se povedl změnit herní projev týmu?
Řekli jsme si něco v kabině, a co to bylo, to asi nebudeme rozebírat. Já už jsem bitvu o ten padák zažil před dvěma lety a není to nic příjemného. Já už jsem říkal i před sezonou, že jak se dojde do téhle fáze, tak i kluci, kteří toho mají hodně za sebou, tak na ně dolehne takový ten tlak. Bohužel jsme se do této situace taky dostali, ale pevně věřím, že co jsme si v kabině řekli, nás dostalo zpátky. Vzpamatovali jsme se, teď půjdeme třetinu od třetiny a zvládneme to.

Očekáváte, že se bude rozhodovat až v závěrečném kole?
Já si myslím, že to tak bude. Zažil jsem to před dvěma lety, kdy to šlo do posledního zápasu. Vítěz zůstával, ale naštěstí jsme to ukopali. Pevně věřím, že to zvládneme i letos.

Máte třetí vychytanou výhru v řadě. Jaké to pro vás bylo naskočit do baráže? Byl jste nervózní?
To ne, nějaké zápasy jsem už odchytal a něco už jsem zažil. Já jsem se musel hlavně doléčit, protože jsem opravdu nebyl v pořádku. Takže mi pomohlo, že jsem byl měsíc mimo hru, v tom, že jsem si vyčistil hlavu. Naskočil jsem do rozjetého vlaku, ale úplně do jiného než bylo před tím týdnem. To se naskakovalo snáz.

Z kabiny jste se ještě jednou vrátili na led poděkovat olomouckému kotli. Byla to od něj taková podpora, která si to zasloužila?
Jednoznačně. Většina stála při nás, i když se nedařilo. Někteří nadávali, někdy to bylo zasloužené, a jindy zase úplně nemístné. Ale našim fanouškům jsme přišli nějakým způsobem poděkovat.