Čuřík: Věřili jsme, že na zvrat máme

Rozhovor

Kde se vzala síla k otočení takřka jistě prohraného zápasu?

Těžko říct. Velkou práci na tom mají trenéři, kteří nám vštěpují , že žádný zápas není ztracený. Po loňské zpackané sezoně nám oba dodali každému moc sebedůvěry. I když jsme prohrávali po dvou třetinách 3:0, hodně lidí v kabině pořád věřilo.

Vážně?

Věřili jsme, že dokážeme dát tři góly. Dáte jeden, soupeř se začne bát, druhý a zaleze zpátky. To jsme potvrdili a zaplať pán bůh máme dva body.

Do utkání jste ale vstoupili vlažně.

První dvě třetiny byly z naší strany hrozné. Pokud budu mluvit sám za sebe, tak jsem po druhé třetině přemýšlel, že odevzdám věci, protože to bylo hrozné. Vůbec jsem se necítil dobře. Nepřihrál jsem, nebruslil jsem, nohy mi vůbec nejely. Trenéři přišli do šatny, že to zkusíme na čtyři pětky, že nemáme co ztratit,můžeme jenom získat. Dali mě zpátky k Ríšovi Bordowskimu a Tomáši Zbořilovi. Všechny čtyři pětky si pak vytvořily tlak a zaslouženě jsme vyhráli.

Vyrovnal jste po objetí branky a švihem zápěstím. To pro vás není zrovna typická koncovka.

(úsměv) Shodou okolností jsem si to ráno před utkáním trénoval. Po nemoci to není pořád ono, tak zkouším hledat nové věci. Vím, že loni, když jsem si také cvičil vyjetí zpoza branky, jsem se chytil. Zkusil jsem to a naštěstí to vyšlo. Ale byla to super práce celé pětky. Udrželi jsme puk na modré čáře, Zbořka s Borďákem to perfektně odblokovali před bránou, já udělal kličku Robertu Najdkovi a pak jsem to jen vystřelil.