Kliknutím zvětšíteNa turnaji, který je označován jako neoficiální mistrovství světa, bojoval také urostlý mladík ze Šumperku, který nyní hájí dres staršího dorostu hanáckého klubu.
Tomáši, jak se ohlížíte za prestižní akcí v zámoří?
Jsem spokojený, asi všichni z týmu jsou. Skončili jsme poslední, ale podali jsme dobrý výkon a měli jsme na víc. Mohli jsme se porvat o nějakou medaili, ale chybělo nám trochu štěstí. Naše hra ale nebyla vůbec špatná.
Zápasy jste prohráli těsným rozdílem, vnímali jste, že se můžete silným zahraničním soupeřům vyrovnat?
Určitě nám hodně pomohl první zápas s Američany, se kterými jsme dlouho vedli, ale nakonec jsme prohráli v prodloužení. Ale ukázali jsme si, že se dá hrát úplně se všemi i s kanadskými týmy.
Jaké bylo prostředí v Kanadě? Žilo město i vaším mládežnickým turnajem?
Zápasy jsme měli kolem dvanácté hodiny jejich času, chodili se na nás dívat celé školy. Pro ně je to náboženství a kultura, žijí hokejem úplně jinak. Zázemí a všechno okolo je jiné než v České republice.
Řada hráčů v mládeži zamířila do zámoří sbírat zkušenosti a poznat hokejovou kulturu, o které jste mluvil. Chtěl byste to také zkusit?
Určitě by mě to nějak lákalo, ale nechal bych tomu teď volný průběh.
Kanaďané měli na turnaji tři týmy – bílý, černý a červený. Jeden zápas s nimi jste dokonce vysoko vyhráli.
Všechny kanadské celky byly podle mě na podobné úrovni. Zápas s bílou Kanadou jsme vyhráli, vyšel nám hodně ze začátku. Dali jsme nějaké góly, Kanaďani z toho byli pak nervózní a moc se jim to nelíbilo, že s námi prohrávají o dost a ještě před jejich publikem. Ale podařilo se nám to dotáhnout, byli jsme rádi za výhru 8:2. Byl to super zápas.
Dorost má nového trenéra, zlepšujeme se
Projevuje se větší zaměření na evropský styl hokeje také u mládeže Kanady? Hrají nyní podobně jako jejich seniorský výběr?
Myslím, že hlavně hodně bruslí a hodně dohrávají souboje. Na obránce je velký tlak a forčekink, chodí na soupeře hrozně rychle. Je těžké po zápasech v České republice zvyknout si na takový hokej. V prvních zápasech jsem si na to zvykal, všechno je rychlejší, ale trenér nás na to upozorňoval.
Pomáhají vám vaše fyzické parametry (192 cm, 94 kg) v zápasech staršího dorostu?
V osobních soubojích je to určitá výhoda, ale zase nejsem tak hbitý jako menší hráči. Někdy je těžké s nimi držet krok. Snažím se na tom pracovat, abych se dokázal rychleji pohybovat.
Olomouckému dorostu se nedaří. Kde vidíte příčiny? V zápasech nastupuje jen pět obránců, je to pro vás náročné?
Nevím, přišel k týmu teď nový trenér a myslím, že se to zlepšuje, i tréninky jsou kvalitnější. Doufám, že to teď půjde nahoru. Máme celkem početnou marodku, víc beků nemáme a musíme to takhle hrát a snažit se co nejvíc. Zase se víc hráč dostane do tempa.
Na zápasy áčka moc nechodím
Sledujete také duely A-týmu?
Já nejsem z Olomouce, takže na zápasy moc nechodím. Ale určitě víme, kde se áčko pohybuje a jaké má výsledky. Zajímáme se o to.
Jakub Galvas je o rok starší než vy, ale letos už sbíral starty za první mužstvo. Vnímáte to jako motivaci, že můžete dostat šanci v extralize?
Určitá motivace tam je a je to také hodně o štěstí. Galvy na to má, je to výborný hráč. Je potřeba dál pracovat a mít to štěstí.
Asi je jiným typem hráče, než jste vy…
Skvěle čte hru a je hodně rychlý. Pracuju na sobě také se svým osobním trenérem a myslím, že se nám to celkem vede.
Jak funguje vaše individuální příprava?
Trenéra Antonína Kurečku mám v Šumperku, byl jsem u něj v letní přípravě. Když mám v sezoně čas, tak za ním zajdu a trénujeme spolu. Hodně mi dal, pracujeme spolu už asi čtvrtý nebo pátý rok, někam mě posunul a vděčím za to i jemu.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
