Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Kvůli zapeklitému zranění břišního svalu přišel Ordoš prakticky o celou letní přípravu. K tréninku s mužstvem už se sice vrátil, ale na hřišti to zatím stále není ono.

„A na podzim nejspíš ani nebude. Ten výpadek byl hrozně dlouhý,“ říká sedmadvacetiletý forvard.

Jak to vypadá momentálně s vaším zdravotním stavem?
Dělám už všechno naplno, vůbec nic už mě neomezuje. Ve čtvrtek jedu ještě s Radimem Kučerou do Prahy na kondiční cvičení. Tam bych měl strávit asi dva nebo tři dny a pak se zase připojím k mužstvu.

Co přesně vás v Praze čeká?
Pan Brabec, který s námi externě spolupracuje a jezdí za námi do Olomouce třeba na přípravu, má pro nás určitě nachystané svoje speciální cviky. Ze zkušenosti už vím, že je to velký přínos pro silovou složku. Není to klasická posilovna s činkami. Spíš se dělá všechno s vlastní vahou. Jsou tam různé cviky s nafukovacími míči. Je to zajímavé.

Budou ta cvičení zaměřená na ten zraněný břišní sval?
Určitě celkově, protože jsem za tu dobu, co jsem nemohl nic dělat, ztratil skoro všechno. Ať jde o ruce, nebo o ramena. Na hřišti v osobních soubojích jsou stabilita a síla důležité, takže jsem rád, že to můžu absolvovat.

Kolik procent z loňského nejlepšího ligového střelce může momentálně Sigma využít?
To se asi nedá říct. Ovšem na podzim to asi stoprocentní nebude. Zatím jsem odehrál jen dva zápasy za béčko. Herní praxe je zatím pořád příliš malá. Těch procent nebude moc.

V čem je problém? S týmem už nějakou dobu přece trénujete.
Je to velký nezvyk. Některé věci na hřišti, třeba orientační, jsem měl zafixované a všechno probíhalo automaticky. Někdy si připadám, jako bych se všechno učil znovu. Z hlavy to jakoby vypadlo. Odhad na balon, jistota v práci s míčem, tak aby neodskakoval. Jsou to takové maličkosti, ale když nefungují, tak je všechno špatně. To je potřeba doladit.

Podzim je tedy odepsaný?
Pořád je do konce pět kol, takže něco odehrát můžu. Ale i s trenérem jsme se bavili o tom, že zlomová asi bude až zimní příprava. Tam bude možnost všechno dohnat, protože jsem toho zmeškal opravdu hodně.

Na zimní přípravu se fotbalisté obvykle netěší. Vy budete výjimka?
Vlastně ano. Když po tak dlouhé době trénuje člověk s mančaftem, tak už tolik nevadí, že něco trochu bolí.

Norimberk? Za stavu 1:1 zmatkovali

Za áčko jste po delší době nastoupil od začátku v přípravě v Norimberku. Jaký to byl zápas?
V Norimberku to byl určitě zajímavý zápas. Sice jsme ani my ani oni nebyli v plné síle, ale i tak to bylo prospěšné utkání. Minimálně nám to ukázalo, jak se brání standardky (směje se, protože Sigma z nich třikrát inkasovala). Ne, vážně. Konfrontace s bundesligovým mužstvem je vždycky ku prospěchu věci. Jsou to zkušenosti. Za stavu 1:1 jsme podle mě byli o dost lepší. Bylo to vidět i na nich, protože začali zmatkovat. Jak se ale dostali do vedení 3:1, tak se dostali do klidu, byli schopní balon si podržet a pro nás to bylo daleko těžší. Ale jak říkám, jsou to pro nás cenné zkušenosti.

Co vy osobně? Jak jste se cítil?
Už jsme se o tom bavili. Bylo to pro mě hlavně o tom zvykání si na orientaci a herní složku. Myslím si ale, že mi to pomohlo i po fyzické stránce. V prvním poločase jsem si dost zaběhal. Bylo to nahoru dolů. Po přestávce už možná to tempo nebylo takové, ale určitě to i pro mou kondiční složku byl přínos.

V lize čeká Sigmu Slovácko. Jsou pro vás zápasy s ním pořád speciální?
Je to klub, kde to pro mě všechno začalo. Motivaci mám zvýšenou a klukům asi budu muset něco slíbit. Naštěstí je tady ještě Petr Drobisz, takže mě to vyjde levněji (smích). Pro nás je to ale moc důležitý zápas. Musíme za každou cenu bodovat, protože teď jsme měli dva špatné výsledky. A takové zaváhání jsou na tabulce okamžitě znát.

Mohou ty výsledky s týmem zamávat? V úvodu sezony jste také několikrát ztratili, ale vždy bylo hodně šancí. Teď jste dvakrát za sebou vyšli gólově naprázdno a gólových šancí bylo minimum.
Síla mančaftu se ukáže, až když se nedaří. Když se vede 3:0, tak to jde každému hráči, protože si věří a dovolí si víc. Kvalitu a sílu musíme ukázat teď, když jsme pod tlakem. Já věřím, že to zvládneme.

Se Slováckem by to mohl být dobrý fotbal

Slovácku se ale letos poměrně daří.
Je to hlavně doma velmi nepříjemný tým. Mají totiž obrovskou podporu fanoušků. Trenér Soukup jim vtiskl fotbalovou tvář, takže hrají celkem pěkný fotbal. Pro nás by to mohlo být dobré, že budou chtít hrát a nebudou někde čekat zalezlí a jenom odkopávat. I pro diváky by to mohl být dobrý fotbal.

Je pro vás překvapení, že Slovácko je v tabulce tak nahoře? Loni mělo potíže se záchranou.
Menší překvapení to asi je. V létě tým hodně obměnili, je tam spousta mladých kluků. Trenér je ale zná, umí s těmi mladými pracovat a Slovácku se to začíná vyplácet. Doma chtějí vyhrávat, ale jak jsem říkal, my potřebujeme bodovat. Podle mě to bude atraktivní zápas.

Je v současném týmu ještě někdo, koho ze Slovácka pamatujete?
Oklikou se tam vrátil Víťa Valenta, který byl se mnou v dorostu a teď přes zahraniční angažmá se tam zase vrátil. Jinak asi už nikdo. Snad jen s několika těmi hodně mladými hráči se znám od vidění, protože to byli dorostenci. Ze staré kabiny tam byl donedávna ještě Pavel Němčický, to byl poslední mohykán. Ten ale skončil.

Takže nějaké hecování vlastně ani není možné.
Je to tak. Ale je to i logické. Je to nějakých pět let, co tam nejsem. Kdyby tam ještě hráli Pavel Němčický s Honzou Palinkem, tak by to asi bylo divné (úsměv). Hecování probíhá spíš s lidmi okolo. S kamarády, nebo třeba se Zdenou Botkem, který tady trénoval a teď ve Slovácku dělá šéftrenéra mládeže. V pondělí budu čekat na špičkách na střídačce a když se tam na deset minut dostanu, tak budu rád a budu se snažit odvést maximum.