Týmový neúspěch dobrou sezonu přebil, říká Janotka

Pro devětadvacetiletého pravého obránce, který začínal jako ofenzivní záložník, je to zasloužená pocta.

Tomáši, co tomu říkáte, že jste z dlouhodobého hodnocení vyšel jako nejlepší hráč Sigmy za jaro 2011?
Samozřejmě mě takové ocenění těší, na druhou stranu to beru trochu s rezervou. Jakékoliv takové ocenění, je prostě třeba brát s nadhledem. Pro mě je vždycky důležitější zpětná vazba od trenéra. Na druhou stranu, jak říkám, těší mě to.

Koho byste vybral vy?
Kromě sebe? (směje se). Tak další, kdo by si podle mě zasloužil ocenění je Aleš Škerle, který stabilně podává velmi kvalitní výkony. A také bych jmenoval Rossiho.

Obecně platí, že když v takové soutěži triumfuje obránce, není to nejlepší vizitka pro ofenzivní hráče, kteří jsou přece jen daleko víc na očích. Souhlasíte?
Pro někoho to může být zarážející. Já osobně nerad rozděluju tým na obránce a útočníky. V dnešním fotbale už je to tak, že od obránců začíná útočná činnost a od útočníků zase ta obranná. Kolikrát útočník se ani nemůže prosadit, když nedostane pořádný balon nebo nějaký centr. Všechno se vším souvisí. Letos mi ale asi pomohlo to, že naše produktivita na jaře nebyla dobrá, a tak útočníci nebyli tak dobře hodnocení.

Vy jste začínal jako ofenzivní záložník a tuto roli jste si po čase znovu vyzkoušel i letos na jaře. Cítíte se už víc jako obránce nebo záložník?
V Liberci jsem nastoupil po dlouhé době v útoku a bylo to pro mě zase něco jiného. Dá se říct, že poslední dvě sezony jsem strávil v obraně, a musím říct, že se mi tam opravdu hraje dobře. Ten post mi sedí, takže dopředu už se, co se týče sestavy, tolik nehrnu.

Jak hodnotíte celkově uplynulou sezonu? Pro vás osobně byla jednou z nejlepších v kariéře, ale týmový úspěch vám unikl.
Moje výkonnost možná byla dobrá a kvalitní, ale ten týmový neúspěch to prostě přebil. To, že se neudělala cenná trofej v poháru nebo že se nepostoupilo do Evropské ligy ze třetího místa, tak to je určitě zklamání. I když si myslím, že čtvrté místo je vynikající výsledek, ale když seto vezme tvrdě do důsledků, tak mezi čtvrtým a čtrnáctým místem není kromě finanční ho ocenění vlastně žádný rozdíl. Bohužel dohromady ta sezona vyznívá vniveč. Ne jako neúspěšná, ale člověk by měl mít vždy ty nejvyšší cíle a nám se je nepodařilo splnit, přestože sezona byla dobře rozehraná. Je to škoda.

Co týmu chybělo kromě toho, že měl získat více bodů v lize a lépe zvládnout penaltový rozstřel v jihlavském finále poháru?
Možná by nám pomohl třeba Cristiano Ronaldo (směje se). Ne, teď vážně. Celkově jsme měli na jaře problém v koncovce. Asi jsme byli málo hladoví po tom dát gól. Málo důrazní, možná i málo odvážní v soubojích jeden na jednoho a odvážní v tom vzít odpovědnost na sebe. Třeba i trochu zachrtit. To nás hodně sráželo. Ve spoustě zápasů jsme byli herně lepší než soupeř, drželi jsme míč a kombinovali. Ale šance jsme neproměnili a to nás srazilo. Naopak sami jsme dostávali góly z ničeho. Když si to člověk zpětně promítá, tak to bylo opravdu z ničeho. Místo abychom vedli dva tři nula, tak jsme prohrávali a s tím jsme si nedokázali poradit a odpovědět.

Chyběl vám Michal Hubník, který v zimě tým opustil?
Jeho góly nám určitě chyběly. Je jasné, že pokud odejde dvanáctigólový hráč, tak se to na hřišti může projevit, ale já osobně to nemám rád, takové vymlouvání. V předchozích sezonách je nedával a zase byl na hřišti platný jinak. Takový důrazný a agresivní hráč, který je velmi nepříjemný pro protihráče, nám chyběl.

Takže spíše než konkrétně Michal Hubník, chyběl typ hráče jako on?
Asi ano. Jeho styl je opravdu jedinečný. Pro obránce byl velmi nepříjemný, jak při práci směrem dozadu, kdy jim nedal pokoj a kolikrát je i pokopal, tak i směrem dopředu, kdy z něj vyzařoval hlad po gólech, o kterém jsem mluvil, že nám asi trochu chyběl. Takový typ jsme neměli.

Až budete jako fotbalový dědeček vzpomínat na sezonu 2010/2011, na co si vzpomenete?
Asi si vzpomenu na to, že se mi narodila dcera (úsměv).

Takže na to, že jsou v životě i důležitější věci než nezvládnutý penaltový rozstřel?
Přesně tak. V životě jsou skutečně věci, které jsou důležitější než osobní vítězství nebo trofeje. I když po Jihlavě jsme z toho byli všichni velmi špatní, chtěli jsme přepsat historii a dokázat to. Bohužel se nám to nepovedlo. Ale prostě se z toho musíme poučit, nabrat zkušenosti, ale pak už to hodit za hlavu a dívat se dopředu.

Dá se říct, že třeba právě malá dcerka vám pomohla dostat se po tom obrvoském zklamání z nejhoršího?
To je jasné, že když jsem po tom obrovském zklamání dorazil domů a viděl ji v postýlce, tak mi to hned dodalo do žil čerstvou krev a nutilo mě to k pozitivnímu myšlení. Nikdo nemá hroší kůži, aby na to hned zapomněl. Asi se to bude trochu vracet. Tu penaltu jsem si přehrál v hlavě hned tu noc asi padesátkrát a pořád nechápu, jak jsem ji mohl kopnout tak, jak jsem ji kopl. Cítil jsem se dobře. Možná to bylo tím, že jsem vlastně ani nebyl nervózní, byl jsem si jistý, že ji dám. Když jsem kopal penalty předtím, tak jsem trochu nervózní byl, ale v Jihlavě ne.

Vedení klubu i trenér avizovali, že před novou sezonou musejí přijít změny. Dá se vlastně podle vás se současnou koncepcí klubu dojít až k trofejím?
Já si myslím, že ta koncepce je správná. Z dlouhodobého hlediska určitě. Podle mě se to už projevuje, že to může být úspěšné, i když se neustále doplňuje kádr mladými hráči. Ti kluci mají v sobě obrovský potenciál. Samozřejmě mužstvo musí být složeno trochu vyváženě, ale ten tým má pořád před sebou budoucnost. Dnes si nikdo nemůže v České republice dovolit koupit jedenáct skvělých hráčů a sestavit nějaké ligové All stars. V Olomouci je vynikající základna dorostenců a podle mě je to správná cesta.

Počítáte s tím, že se začne s určitou přestavbou týmu? Na odchodu je Pavel Šultes, vypadá to, že Sigmu opustí i Tomáš Hořava.
Určitá kostra týmu tady pořád je. Aleš Škerle, Rossi, já, Petr Drobisz tady budeme pořád. Dá se čekat, že Tomáš Hořava asi odejde, pokud na něj po mistrovství Evropy přijde lukrativní nabídka. Klub si prostě nemůže dovolit to odmítnout. Pak je na něm, aby ty peníze zase vhodně investoval. Pokud někdo odejde ze základní sestavy, tak je pochopitelně potřeba koupit nějakou adekvátní náhradu, aby tým hodně neoslabil. A nebo je možnost dát šanci někomu z domácích talentů.

Sigma bojuje po skončení sezony ještě na soudním poli. Vy dokonce máte jít svědčit k soudu, jak celou tu situaci vnímáte?
To jsou samozřejmě nepříjemné záležitosti. Petru Drobiszovi, celému klubu, ale ani vám novinářům to nezávidím. Já osobně věřím, že to dobře dopadne a bude to za námi. Tomu, abych přišel před soud, se nebráním. Pokud to bude potřeba, tak tam s čistým svědomím půjdu.

Vzpomínáte si ale na podrobnosti z toho dne, o které pravděpodobně půjde? Přece jen jsou to dva roky, tak co si člověk vlastně ještě může po takové době pamatovat…
Zvlášť když člověk ještě prožíval takovou euforii z postupu do evropských pohárů. S právníkem to ale určitě prokonzultujeme, co mě tam čeká a co se tam bude dít.

Napadlo vás už, co by bylo, kdyby Sigma přece jen musela opustit první ligu?
Když jsem byl včera (předevčírem – pozn. red.) na basketu Prostějova s Nymburkem, tak tam byl nějaký pán se synem a říkal mi, že by mě vzal do třetí třídy k nim na vesnici. Takže nabídky jsou. Prý by mi i do smlouvy dali, že budu hrát v základu. Nějaká zadní vrátka tedy mám. (směje se). Ale jinak se snažím přemýšlet pozitivně a tyto věci si nepřipouštím.