Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Po porážce v Sivassporu jsem nastoupil i v domácím utkání s Kasimpasou, které bylo nesmírně důležité a také náročné jak po fotbalové stránce, tak po stránce psychické.

Dvakrát po sobě jsme venku prohráli, a to na klidu vůbec nepřidalo. Navíc Kasimpasa není vůbec jednoduchý soupeř, což ukázal i samotný zápas. Podrželi nás ale fanoušci.

Klubový prezident vyšel před zápasem do ulic a vlastně přivedl davy fanoušků hlavní třídou, která vede k našemu stadionu až do ochozů. Atmosféra byla skvělá.

V prvním poločase měly šance obě mužstva, i když si troufám tvrdit, že těch našich bylo víc a byly o něco nebezpečnější.

Klíčová byla určitě sedmapadesátá minuta, kdy hostující Seras úplně zbytečně fauloval na polovině hřiště a protože už jednu žlutou kartu měl, šel předčasně pod sprchy a my jsme měli půl hodiny na přesilovku.

Herní disciplína je vůbec problémem tureckých hráčů, a jestliže v Sivassporu jsme šli zbytečně do desíti my, tak tentokrát Seras úplně zbytečně oslabil Kasimpasu.

Přesilovku jsme využili poměrně rychle. Rozehráli jsme míč do strany a já jej rychle vrátil na hranici šestnáctky. Tam se nádherně technicky opřel do míče Belozoglu a gólmanovi nedal žádnou šanci.

Jenže Kasimpasa flintu do žita nehodila. Po centru z pravé strany trkl do míče hlavou Malki a lehounce přehodil Demirela.

Naštěstí jsme našli velmi rychle odpověď a zase stála za to.

Topal napálil míč nůžkama do brankáře Issaksona, ten jej vyrazil jenom před sebe a Írtegun dorazil devět minut před koncem míč do sítě.

Samozřejmě, sleduji ve volném čase i olympiádu a jsem rád, že na ní sklízíme úspěchy.

Klobouk dolů před zlatem Evy Samkové, která suverénně porazila soupeřky ze států, které mají k snowboard crossu mnohem lepší podmínky.

Velkou radost mám z našich biatlonistů. Tento sport jsem od dětství sledoval v Německu, kde je nesmírně populární a já tehdy fandil Němcům, protože Češi tak dobří nebyli.

Sice se objevovali i naši borci, Roman Dostál, Michal Šlesinger, Zdeněk Vítek…

Co ale dnes co předvádí Gabča Soukalová s Verčou Vítkovou a nebo Ondra Moravec s Jardou Soukupem, to je fakt neskutečné.

Na tratích vlají české vlajky a to je skvělý pocit. Díky všem do Soči.

Z Istanbulu vás zdraví Michal Kadlec