Napřed ho trápila pravá, pak levá noha. Ale teď v přípravě už je to jinak. Janotka trénuje od začátku naplno s ostatními. První tři přípravné zápasy ještě pro jistotu vynechal, ale ve čtvrtém už hrál. „Ta pauza byla hrozná. Když se protáhnou dva týdny na čtyři měsíce, tak je to neskutečné,“ řekl Tomáš Janotka.

Rozhovor


* Jak se vám proti Wodzislavi hrálo? Nastoupil jste téměř po půlroční pauze.

Důležité pro mě je, že jsem to zvládl bez zranění a že noha vydržela. Musím to zaklepat, bylo to dobré. Nemyslím výkon, ten mohl být lepší. Ale sval drží.

* Takže už jste v pohodě?

No, to bych neřekl. Musím dostat herní praxi. Balon do nohy, a bude to dobré. Zápasem od zápasu se to zlepší. Doufám, že to půjde rychle. Musí to jít.

* Vy jste si měl sám říct, kdy se budete na zápas cítit. Rozhodlo to, že se hrálo na přírodním trávníku?

Rozmýšlel jsem se, jestli hrát už ve středu nebo až v sobotu. Ty tři dny už by asi nic nezkazily. Nebylo to tak, jestli to bude na umělce nebo přírodním trávníku. Ale počasí bylo nádherné, terén dobrý. Fotbal mi už strašně chyběl, takže jsem si to užíval. Jsem rád, že jsem si zase zahrál. I když po herní stránce to nebylo optimální.

* V čem byla vlastně příčina vašich potíží?

To asi přesně neví nikdo. Napřed jsem měl zraněnou pravou nohu a pak došlo k nějaké svalové disbalanci na levé noze, na které jsem pak utrpěl zranění. Ta pauza byla hrozná. Když se čtrnáct dní natáhne na čtyři měsíce, tak je to neskutečné.