Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Pane Runtáku, můžeme o vás často slyšet v souvislosti s fotbalem či exekucemi. Zřejmě proto, že to jsou to hlavní oblasti, ve kterých se profilujete. Co pro vás znamená víc?

Práce v exekuční oblasti mě živí a fotbal je spíše takovou zálibou, byť zabírá celkem dost času. Kromě toho mám mnoho dalších oblastí zájmu, ale ty už nezabírají v mém životě tak velký prostor.

Stojíte v čele přerovského exekutorského úřadu. Jste Olomoučan nebo Přerovan?

V Olomouci jsem se narodil, celý život zde žiji a nedám na ni dopustit. Město Přerov mám rád a mohu říct, že mi docela přirostlo k srdci. Samozřejmě zejména proto, že zde od konce roku 2001 pracuji. Musím vás však opravit, v čele exekutorského úřadu nestojím, tam je exekutor Tomáš Vrána. Já u něj na úřadě vykonávám funkci ředitele úřadu. Již jedenáct let.

Baví vás to?

Ano, ta práce mě velmi naplňuje. Její půvab spočívá zejména v tom, že jsem byl u samotného zrodu firmy a mohl jsem ji utvářet od počátku až doposud. Myslím si, že jsem tam nechal kus svého života.

A nevadí vám, že vaši profesi vnímá veřejnost tak negativně?

Velmi mi to vadí a mrzí mě to. Podle mého názoru mají exekutoři v Česku mnohem horší pověst, než si zaslouží. Snažíme se s tím něco dělat, ale je to spíše boj s větrnými mlýny.

Uznejte ale, že si za to částečně můžete sami. Často exekutoři postupují příliš tvrdě, zabaví majetek úplně někomu jinému než dlužníkovi a podobně. V novinách o tom čteme téměř denně.

Vidíte, já si myslím, že právě novináři mají na současném stavu rovněž svůj díl viny. Informují velmi jednostranně a ve snaze zalíbit se svému čtenáři předkládají jen takové příběhy, které čtenář chce slyšet a s nimiž se může lehce ztotožnit.

Takže za špatnou pověst exekutorů mohou podle vás pouze novináři?

Ne, to určitě ne, ale svůj podíl na tom určitě mají, na tom trvám. Je jasné, že chyby se stanou každému a exekutoři či zaměstnanci exekutorů určitě nejsou výjimkou. Ale bylo by fér, kdyby společnost kladla na exekutory stejně přísná měřítka jako na další právní profese. Realita je ale taková, že za to, co například soudci projde bez povšimnutí, dostává běžně exekutor vysoký kárný postih, o kterém se pak vždy aspoň dva týdny píše v novinách.

Jak se vám vůbec podařilo vybudovat v Přerově tak velký a výkonný úřad?

Vzhledem k tomu, že jsme nikdy neměli žádné významné konexe, museli jsme se vždy prosazovat pouze kvalitou odváděné práce. Myslím si, že naše firma byla a je velmi inovativní a progresivní. Pracuje v ní mnoho velmi schopných, převážně mladších zaměstnanců, kteří mají svou práci rádi a jsou k firmě velmi loajální.

V zasvěcených kruzích se říká, že skrytým vlastníkem přerovského exekutorského úřadu je známý pražský advokát Tomáš Sokol. Co je na tom pravdy?

Kolem tohoto úřadu již vzniklo nepřeberné množství historek a zaručených zpráv. Jednou z nich je i ta o Tomáši Sokolovi. Nezakládá se samozřejmě vůbec na pravdě stejně jako ta, která začala kolovat zhruba před rokem a podle níž úřad patří exministru spravedlnosti Jiřímu Pospíšilovi.

Zajímavé. A vy se znáte s pány Sokolem či Pospíšilem?

Tomáš Sokol využívá pro některé své klienty služeb našeho exekutorského úřadu, takže se s ním znám. Musím říct, že si ho velmi vážím, je to skutečná osobnost. Co se týče pana Pospíšila, s tím se se potkal několikrát v životě, většinou v poslanecké sněmovně v souvislosti s nějakými legislativními pracemi.

Přicházíte často do styku s politiky? Jaký je váš názor na současnou politickou situaci u nás?

Musím připustit, že svět politiky je mi dosti vzdálen. Je ovládán pravidly, která mi nejsou úplně vlastní a jimž ne vždy dobře rozumím. Jinými slovy snažím se svůj vztah k politice omezit na nezbytné minimum, byť je jasné, že bez politiky a politiků to zkrátka nejde.

A jak tedy vnímáte současnou politickou situaci?

Bylo by velmi jednoduché říct, že jsem vším otrávený, nelíbí se mi to a nahoře je nepořádek, korupce a s prominutím binec. Nicméně stále platí staré pravidlo, že každý národ má takovou vládu, jakou si sám zaslouží. Naši politici jsou věrným obrazem nás samotných. To, co se děje nahoře, probíhá ve stejných, pouze méně viditelných formách i dole. Až se my staneme lepšími a poctivějšími lidmi, budeme mít logicky rovněž i lepší politiky.

Vidíte nějaké paralely mezi politikou a fotbalem?

Těch paralel vidím hodně. První, která mě napadá, je ta, že i ve fotbale se stále potýkáme s jakousi ztrátou důvěry veřejnosti, pořád o tu důvěru bojujeme a ona nepřichází. Čili je to dosti obdobné k situaci v politice.

Teď máte na mysli nedůvěru ve fotbal jako celek nebo nedůvěru v Sigmu Olomouc, mezi jejíž vlastníky patříte?

Měl jsem na mysli český fotbal obecně. Je ale pravda, že i Sigma si v posledních letech prošla dosti turbulentním obdobím, kdy v očích veřejnosti mohla ztratit na důvěryhodnosti. Do jaké míry to bylo vinou Sigmy a do jaké míry na to měly vliv jiné okolnosti, už nechávám stranou.

K turbulencím jste určitě přispěl i vy, když jste počátkem října z ničeho nic odstoupil z funkce místopředsedy představenstva klubu. Co vás k tomu vedlo? Nelitoval jste pak tohoto svého rozhodnutí?

Důvody svého odstoupení jsem tehdy sdělil členům orgánů Sigmy. Směrem k veřejnosti jsem se omezil na obecné prohlášení, protože jsem přesvědčen, že tyhle věci se mají vyřešit uvnitř a neměly by se tahat ven. V této souvislosti bych rád poukázal na to, že za celou dobu od svého konce v představenstvu až do minulého týdne jsem na adresu Sigmy či jakéhokoli funkcionáře neřekl do médií vůbec nic. A to jsem o sobě od jiných funkcionářů četl či slyšel naprosto šílené věci.

Spekuluje se ale, že jste to vy, kdo stál za vyvoláním krize, která vyústila do rozsáhlých organizačních změn a odchodu některých dlouholetých představitelů klubu.

O tom se spekuluje, protože tyto spekulace někdo pořád úmyslně přiživuje. Přitom je to přece úplně nesmyslné. Copak jsem to byl já, kdo zaslal do soudního spisu v kauze Drobisz materiály k přestupu Radima Kučery? Tím to celé začalo a bylo podle mě otázkou času, kdy to dopadne tak, jak to dopadlo.

Takže odmítáte, že jste to byl vy, kdo celou věc zezadu řídil? Co váš e-mail, v němž jste měl Jiřímu Kubíčkovi údajně nabízet peníze za kompromitující materiály na Jaromíra Gajdu?

Určitě jsem nic neřídil ani neorganizoval. Nepřipravil jsem petici, neplatil jsem lidem za podpisy petice, neměl jsem deset nicků, jejichž prostřednictvím jsem ovlivňoval diskuse na internetu. Nic z toho jsem nedělal, stejně jako jsem nedělal řadu dalších ďábelských věcí, které jsou mi připisovány. Kauza e-mail Jiřímu Kubíčkovi, v němž jsem měl nabízet peníze za kompromitující materiály na Jaromíra Gajdu a který údajně Kubíček ukázal sedmi lidem, je naprostá hloupost. Čestně tu prohlašuji, že Jiřímu Kubíčkovi jsem minimálně za poslední rok neposlal ani jediný e-mail. Pokud někdo takový e-mail předloží, položím na stůl všechny akcie Sigmy, pokorně odejdu a už o mně v souvislosti s fotbalem nikdy neuslyšíte.

Vypadá to, že jste si hodně jistý. Ale vaši pověst a jméno tyto záležitosti určitě do nějaké míry poškodily. Hodláte s tím něco dělat?

Co s tím teď nadělám? Mám si vysoudit nějaké omluvy? To už je k ničemu, stejně to na vás nějaký stín vždy zanechá. Myslím si, že jsem schopen prokázat jakýsi nadhled a začít se dívat dopředu, protože to je důležité. Jediná věc, na které trvám a opakovaně to zdůrazňuji, je očištění jména Radima Kučery, kterého klub velmi poškodil.

Říkáte, že se chcete dívat do budoucnosti. Jak se vám zamlouvají organizační změny, které prosadilo město na poslední dozorčí radě?

Už jsem řekl několikrát, že jde o řešení, které se mi principiálně líbí. Velmi ale záleží na tom, jak jej reálně uchopíme a jak jej budeme v praxi naplňovat. V každém případě musím velmi ocenit přístup pana primátora, který se k věci postavil čelem, přišel za město s konkrétním řešením a zasadil se vahou své osobnosti o jeho přijetí. Takovéto téměř státnické činy nebývají u dnešních politiků zrovna zvykem.

To zajisté. Zjevně nastává v Sigmě nová doba. Dovedete si představit, že v klubu budete dál spolupracovat s lidmi, s nimiž máte teď napjaté vztahy?

Dovedu si to představit. Ono nám nakonec ani nic jiného nezbude. Sigma Olomouc má šest akcionářů, z nichž pouze město a občanské sdružení mají větší akcionářské podíly. Ostatní akcionáři včetně mě i Josefa Lébra jsou v menšině. Z toho vyplývá, že musíme být všichni připraveni dělat kompromisy. Nikdo nemá takovou pozici, aby si mohl diktovat a rozhodovat bez dosažení základního konsenzu.

I Josef Lébr je menšinový akcionář? Traduje se spíš, že patří mezi největší. Jednu dobu se dokonce říkalo, že mu klub patří.

Josef Lébr měl podle stavu k 30.6.2012, jak popisuje výroční zpráva klubu běžně dohledatelná na internetu, podíl v Sigmě asi 11,5%,pokud se nepletu. Pro srovnání můj podíl byl zhruba 9%. Pak jsou tu ale občanské sdružení Sigma a město Olomouc, z nichž každý má přes 30%. Konkrétní čísla ale nejsou podle mě až tak důležitá. Mnohem důležitější je, abychom vždy byli schopni se mezi sebou domluvit. Já jsem pro to připraven udělat maximum a věřím, že to bude fungovat.

Čili rozumím tomu dobře, že se teď chcete na dění v klubu opět aktivně podílet?

Rozumíte tomu naprosto správně. Něco proběhlo, nastaly určité změny a došlo k jakémusi pomyslnému restartu. Myslím si, že je to optimální příležitost začít v klubu znovu dobře spolupracovat a i díky tomu dosáhnout třeba na konci této sezony nějakého dalšího klubového úspěchu.

U tohoto úspěchu by už ale nebyl dlouholetý olomoucký funkcionář Jaromír Gajda, který rezignoval na své funkce. Říká se, že to byl právě on, kvůli němuž jste odstoupil z představenstva. Je tedy jeho rezignace pro vás určitou satisfakcí?

Ne, žádná satisfakce to pro mě není. Dívám se na věc z trochu jiného úhlu. Jaromír Gajda je obdobně jako Jiří Kubíček podepsán pod velkým vzestupem olomoucké kopané. Oběma pánům vděčíme ve fotbale za mnohé. Jejich zásluhy jsou opravdu velké a to jim teď nepochlebuji. Určitě se ne všechno vždy povedlo, ale to pozitivní podle mě převládalo. Na druhou stranu jsem stále více cítil, že je potřeba nastartovat v klubu novou etapu.

Etapu po Gajdovi a po Kubíčkovi. Mrzí mě samozřejmě, že ten přechod neproběhl v obou případech, zejména pak u Jiřího Kubíčka, hladčeji, ale s tím už teď nic neuděláme, takže nemá smysl se k tomu vracet, spíš je třeba se z toho poučit.

V čem by ta nová etapa měla být podle vás jiná?

Určitě v mnoha směrech. Předesílám ale, že jde o můj názor a nevím, do jaké míry jej sdílí i ostatní akcionáři. Předně si myslím, že je třeba chod klubu zmodernizovat a vnést do něj svěží vítr a nové trendy, které se jinde osvědčují, zatímco my se jim tu zbytečně bráníme. Rovněž mám za to, že by klub měl být mnohem otevřenější a transparentnější, aby požíval větší důvěry veřejnosti, bez níž fungovat nemůže. No a zrovna tak je podle mě třeba přistoupit k zásadním změnám ve vnitřním chodu klubu, kde vidím obrovské rezervy. Jde o posílení vnitřní kontroly, úpravu vztahů mezi akcionáři, rozdělení práv a odpovědností a mnohé další věci, kterými vás tady teď nebudu zatěžovat.

To zní určitě zajímavě. Věříte tomu, že se tyto změny podaří prosadit?

Kdybych tomu nevěřil, tak bych v klubu ani nemusel zůstávat. Budu pro to dělat maximum, co bude v mých silách. Jsem přesvědčený, že pokud ty nové věci, o nichž mluvím a pro něž vytvořila svými rozhodnutími základ poslední dozorčí rada, zvládneme, má klub před sebou velmi světlou budoucnost, v níž se dostaví četné úspěchy.

To by si určitě přáli i všichni fanoušci Sigmy. Mám na vás ale ještě otázku z trochu jiného soudku. V červnu příštího roku proběhne volební valná hromada fotbalové asociace. Vaše jméno bylo často skloňováno v souvislosti s případnou kandidaturou na některou z čelných funkcí. Jak to vlastně vypadá?

Máte pravdu. Oslovilo mě několik zajímavých lidí s tím, zda bych neměl zájem se ucházet o pozici takzvaného moravského místopředsedy. Téma se aktualizovalo v okamžiku, kdy bylo jasné, že nebude moci kandidovat současný místopředseda Dalibor Kučera. Touto myšlenkou se tedy určitě zabývám, ale základní podmínkou podle mě je, abych měl plnou podporu ze Sigmy. Bez toho je to podle mě nepředstavitelné.

A když podporu v Sigmě získáte, půjdete do toho?

Jak jsem vám řekl, tou myšlenkou se zabývám. Víc vám teď říci nedokážu. Nejraději bych byl, kdyby kandidoval zkušený fotbalový funkcionář Pavel Nezval z Uničova, ten to ale stále striktně odmítá. To je podle mě pro moravský fotbal škoda, ale rozumím mu, má svoje podnikání, plno starostí s vedením uničovského fotbalu a podobně.

Pořád mi trochu utíkáte z otázky. Takže pokud budete mít podporu ze Sigmy a zároveň nebude kandidovat pan Nezval, budete kandidovat vy?

Za těchto okolností si to dovedu představit jako možné. Ale je to opravdu stále ještě předčasné. Otázkou pak samozřejmě je, zda dokážu oslovit delegáty a získat jejich širší podporu. Určitě totiž nemohu slibovat žádná zázračná a všespasitelná řešení. Realita je taková, že český fotbal si musí umět pomoci sám a sám se musí rovněž vypořádat se svými četnými neduhy. A to na všech úrovních od shora až dolů po nejmenší okresní kluby. Žádný mesiáš nepřijde a neudělá to za nás.