VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Plnit ambice je lehčí jako hráč než jako kouč, říká Pivarník

Olomouc – V sobotu si trenér olomoucké Sigmy Roman Pivarník bude moct říct: „Tak jsem to dokázal!" V Českých Budějovicích vstoupí se svým týmem do ligové soutěže a splní si sen. „Už od doby, kdy jsem začal trénovat, jsem věděl, že jednou chci vést Sigmu," říkal krátce poté, co jej klub oficiálně představil.

27.7.2012 1
SDÍLEJ:

Kouč Sigmy Roman PivarníkFoto: DENÍK/Miroslav Mazal

Entrée si snad ani nemohl přát lepší. Hned v prvním soutěžním zápase získal pro olomoucký klub, za který na začátku devadesátých let úspěšně hrál, na půdě ligového mistra z Liberce superpohár.

„Je dobře, že se nám to povedlo, ale musíme se dívat dopředu. Hodnocený stejně budu podle výsledků v lize," říká s nadhledem pětačtyřicetiletý kouč, jenž během 

Roman Pivarník se Superpohárem

hráčské kariéry vyhrál rakouský titul i pohár a došel až do finále někdejšího Poháru vítězů pohárů.

Musí být příjemné splnit si svůj cíl. Trénovat tam, kde jste si to vždycky přál, v místě, kde bydlíte.

Určitě ano. Jedna věc je to, že člověk je konečně doma, kde má vytvořené nějaké zázemí. Samozřejmě ani jinde si nemůžeme stěžovat, ale bydlíte v pronajatém bytě a neustále cestujete. Ono to chvíli jde, ale doma je to prostě jiné. Z této stránky je to super. A druhá věc je celkové prostředí tady okolo fotbalu. Komplet vybudovaný stadion, kam chodí stabilně diváci. Stabilizovaný kádr a tak dál. Jsem rád, že jsem konečně v mužstvu, kde už je všechno hotové. Ať stadion, nebo tým. (usmívá se)

Pro vás bude samozřejmě výhoda, že nemusíte v mužstvu dělat žádné výrazné změny a můžete rovnou vyrazit do boje.

Tím, že v Olomouci bydlím, tak pokud to šlo, dělal jsem všechno proto, abych Sigmu v lize viděl. Takže tým jsem zvenku velmi dobře znal. Něco jiného je pochopitelně poznat ho zevnitř. Poznat to, co má mužstvo zažité. Několik věcí jsem se snažil trochu pozměnit. Ne, že by to byly špatné věci, ale mám na ně třeba trochu jiný názor, takže jsme určité prvky trochu změnili.

Prozradíte něco konkrétního?

Je to spíš interního rázu. Nemusíme to ukazovat navenek. Týká se to jak defenzivy, tak ofenzivy, ale nejsou to velké věci. Fotbal je pořád stejný, ale každý trenér má svou představu a chce dělat některé věci trošičku jinak.Kouč Sigmy Roman Pivarník

Dá se říct, že poprvé v kariéře budete u mužstva s tak vysokými ambicemi. Jak to vnímáte?

Víte, já bych to zase tak neříkal. I když jsem byl třeba ve druhé lize, tak ambice byla postup. To znamená maximální, vyhrát svou soutěž. Je pravda, že tam zase nejsou tolik kvalitní hráči, protože to prostě je druhá liga. Ale o to těžší třeba může být ty ambice naplnit. Když si vezmu třeba Prešov, tak tam když jsem přišel, se změnila pravidla tak, že postupoval jenom jeden. To znamená, že na té naší úrovni jsme nesměli zaváhat a museli jsme soutěž vyhrát.

Můžete to mít tedy paradoxně v Sigmě o něco lehčí?

Těžko říct jestli lehčí nebo těžší. Nějakou metu před sebou mužstvo potřebuje vidět a my ji máme v evropských pohárech. Ale nedá se říct, jestli bude lehčí skončit se Sigmou na pohárových příčkách než s Prešovem po postupu být v polovině tabulky. Před námi je jednoznačný cíl v podobě pohárového umístění a každodenní prací se ho musíme snažit naplnit.

Jak se vám líbilo, že klub i sami hráči si dávají vysoké cíle? V Česku se sebevědomá prohlášení moc nenosí.

V Česku se to nenosí, protože lidé vám v momentě, kdy se to nepodaří, rádi vracejí zpět. Nebo dokonce stačí, když se průběžně nedaří ty cíle naplňovat. Myslím ale, že je správné, že si Sigma dává vysoké cíle. Ale bavit se o titulu, to je přehnané. S rozpočtem, který máme, by to byla troufalost. Pořád jsme spíš provinční mužstvo. Ale když bude šance, proč se o ni nepobít. Musí ale zkrátka všechno sednout, ta hrana mezi neúspěchem a úspěchem je velmi tenká.

Cítíte, že po zisku prvních dvou trofejí je klub sebevědomější než v minulosti, kdy byl možná až příliš skromný?

Možná je to pravda. Asi se tady báli té odezvy. Ale z mého pohledu je to dobře, že se klub neschovává za žádné alibi. Že neříká takové to klasické: chceme hrát hlavně pěkný fotbal. To samozřejmě chceme, ale fotbal se hraje kvůli výsledkům. Kvůli umístění a kvůli tomu, aby se čas od času taky něco vyhrálo.

Je těžší naplňovat ambice klubového vedení jako hráč nebo jako trenér?Kouč Sigmy Roman Pivarník

Pro trenéra je to určitě těžší. Když se vyhrává, tak vyhrávají všichni, když se prohrává, tak prohrává trenér (směje se). Jako trenér jste odkázaný na hráče, ale odpovědnost za úspěch i neúspěch leží na trenérovi. Jako hráč se staráte vlastně jen o sebe a svůj výkon a k tomu jste schopní víc hru ovlivnit.

Není tajemstvím, že olomoučtí fanoušci preferovali na vaše místo spíš Františka Komňackého, který se nakonec stal vaším nástupcem v Jihlavě. Vnímal jste to?

Vnímal jsem to, ale není to podstatné. Je normální, že v každé zemi má každý nějaké trenérské jméno. Ale to vám stejně pomůže maximálně tak v přípravě. Že se to všechno naladí do pozitiv. Důležitá ale je stejně liga a výsledky v lize. Ať vám věří víc nebo míň, tak posuzovat vás budou stejně podle výsledků a hry.

V tomto vám asi taky může pomoct velmi dobrý výkon v Liberci a zisk superpoháru, souhlasíte?

Rozhodně je to pozitivní. Pro Sigmu, která nevyhrává trofeje tak často, to byla dobrá šance a jsem rád, že jsme to zvládli. Nebylo to jednoduché. Ale jedna etapa tím skončila. Další pohár se dá získat až za rok. Musíme se dívat dopředu a jít v lize i v poháru soustředěně jít za naším cílem.

Jak jste si to vlastně užil, když jste pohár přebírali pouze před hrstkou fanoušků na prázdném stadionu?

Já jsem byl hlavně příjemně překvapený, kolik našich fanoušků do Liberce dojelo a jak byli šťastní, že se nám podařilo vyhrát. Víme, že Liberec má sám problémy s diváky, že nechodili ani v minulé sezoně, kdy hrál o titul. Ale co se týká televize a také samotných hráčů, tak bylo vidět, že to prestiž má.

Udělala na vás podpora fanoušků dojem?

Myslím, že v Olomouci je to velmi slušné. Lidé mají zájem, chodí si kupovat permanentky. My se můžeme jen snažit, aby chodili i dál.

Vy jste zažil také fanoušky v cizině. V Rakousku a Saúdské Arábii. To budou, předpokládám, hodně jiné zážitky.

V Saúdské Arábii třeba nechodilo tolik diváků, ale zase tam hodně používali bubny, takže to prostředí bylo velmi hlučné. Na Rapidu je zase skvělé, že atmosféra na stadionu je neustále pozitivní. Za bránou je pět tisíc ultras, kteří vytvoří parádní atmosféru. Když jsem byl naposledy, tak se dokonce vytvořily kotle za oběma brankami. Je tam takový hukot, že i kdyby tam nějaké ty negativní výkřiky byly, tak stejně nejsou slyšet. To dělá ten největší rozdíl. Je tam takový počet fanoušků, kteří stojí za mužstvem v dobrém i ve zlém, že negativní ohlasy nejsou slyšet.

Když jsme u arabského světa, tam zanechal velkou stopu váš strýc Ján Pivarník. Na to, že je mistrem Evropy z roku 1976, se o něm moc neví. Přitom i jako trenér měl dost úspěchů.

Když byl v zahraničí, tak se o něm prakticky vůbec nepsalo. Tím pádem se o něm ani tolik nevědělo, nechodil do televize a tak dál. A on se nikam netlačil. Sbíral titul a trofeje pomalu v každém roce. Pak vyhrál i Arabský pohár a nakonec i asijskou obdobu Champions league. Šel si svojí cestou. Já to mám podobně.

Vám osobně jméno Pivarník v kariéře spíš škodilo nebo pomáhalo?

Jako hráči mi to, myslím, trochu škodilo. Každý mě se strýčkem porovnával, přestože jsme hráli v jiných generacích. Až po přestupu do Rakouska jsem od toho měl trochu klid. Samozřejmě o něm věděli, ale nikdo to nepřipomínal. Jako trenéry už nás tolik neporovnávali, protože, jak jsem říkal, pracoval v cizině a tady se o něm tolik nevědělo.

Jste spolu ve styku? Bavíte se o fotbale?

Ano, hodně a o fotbale se samozřejmě bavíme. Když jsme s Jihlavou hráli o postup, tak jsme si volali. Hodně se o to zajímal a povzbuzoval.

Je vaším trenérským vzorem?

Určitě ano, ale člověk je schopný vzít si něco od každého trenéra, i když jsou rozdílní. U mě není tajemstvím, že hodně čerpám třeba od Karla Brücknera.

Když jsem dnes pozoroval váš trénink a nácvik standardních situací, tak mě to hned napadlo.

Těmi jeho standardkami jsme tady všichni prošli (usmívá se). Viděli jsme, jak se standardní situace trénují, kolik je možné vymyslet variant. Přitom, když jsem pak přišel do Rapidu, tak tam vůbec něco takového neexistovalo. V obraně se jenom řeklo, kdo koho má a to bylo všechno. Tohle samozřejmě už jako hráč vnímáte. Signály se samozřejmě mění, člověk promýšlí vlastní varianty, přizpůsobujete je i soupeři, protože každé bránění má nějakou slabinu. To byl třeba případ Liberce. Viděli jsme jejich předchozí zápas a během týdne jsme dokázali nacvičit ten signál, i když z toho nakonec gól nebyl.

Soupeři se tedy mají na co těšit.

To uvidíme (směje se). V zápase je to pak taky otázka přesnosti provedení.

Začínáte v Budějovicích, pak hrajete doma se Slováckem. Je to dobrý los na začátek?

Rozlišovat lehký los, nebo lepší los, to u mě moc neplatí. Body nikdy nemůžete počítat dopředu. V Budějovicích se hraje těžko, to samé na Slavii a mezi tím máme Slovácko, což je také nepříjemný soupeř. Jestli je něco těžší nebo lehčí, nad tím nepřemýšlíme. My se samozřejmě budeme snažit na všechny nachystat a zápasy zvládnout.

Autor: Jiří Fišara

27.7.2012 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hitem letošní letní etapy Flory 2017 je výstava terakotové čínské armády.
20

VIDEO: Letní Flora zve na setkání v Rajské zahradě, květiny i terakotovou armádu

Nablýskaní veteráni, vyrobení do roku 1964 zaplnili v sobotu dopoledne část Rudolfovy aleje v olomouckých Smetanových sadech. Konal se tradiční Svatokopecký okruh.
24

FOTO, VIDEO: Do olomouckých Smetanových sadů přijeli veteráni

Filmový festival Kralinale nabízí snímky jenž přiblíží nevšední životní příběhy

Filmy jako je Alois Nebel, Král Šumavy nebo třeba dílo bratří Coenů Tahle země není pro starý. I tyhle snímky nabízí první ročník Mezinárodního filmového festivalu Kralinale, který nese podtitul „Příběhy bez hranic – možnost volby!“.

FOTO, VIDEO: Balonová show ozdobila nebe nad Olomoucí. Podívejte se

Nebe nad krajským městem v pátek podvečer ožilo pestrobarevnými balony. Hromadný start z Olomouce se už podruhé stal součástí balonové fiesty, která se o tomto víkendu koná na Bouzově na Olomoucku.

Billboardy musí od silnic pryč, nepůjde to lehce

Už jen dva týdny zbývají do chvíle, kdy by z dálnic a silnic první třídy měly zmizet bill-boardy. Novela zákona o pozemních komunikacích určuje kolem důležitých cest ochranná pásma, v nichž nesmějí poutače stát a rozptylovat motoristy. V Olomouckém kraji je takových míst několik a krajský úřad se už nyní obává soudních tahanic o to, aby poutače z blízkosti silničních tahů zmizely.

Skuhravý z Opavy chválí Sigmu. Navzdory tomu, že asi padl příchod Texla

Jejich fantastickou loňskou sezonu, byť nakonec se dvěma smutnými konci, mají fotbaloví fanoušci v živé paměti ještě dnes. Druholigový SFC Opava do posledního kola bojoval o postup mezi elitu a v MOL Cupu padl až ve finále. HET liga i evropské poháry o chlup utekly…

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení