„Věřím, že jdeme správným směrem, akorát musíme zlepšit defenzivu. Musíme se pokusit bodovat v Brně," velí.

Bodem jste se dostali ze sestupové příčky, ale asi je pro vás málo, že?
Bod je obrovská ztráta. Když už jsme to dokázali během tří minut otočit, měli jsme to zvládnout a vyhrát. Další problém pro nás je v tom výsledku 2:2, protože máme horší vzájemný zápas, to znamená bod minus. Nemůžeme prostě doma dostat s Bohemkou dva góly. Ten druhý byl hloupý. Centr, dva to proběhli na přední tyči, propadlo to až na zadek a tam už jsme nezareagovali.

Působil jste hodně emotivně, u velké šance Martina Hály jste se hodně rozčiloval. Byl to klíčový okamžik zápasu?
Je to z metru přestřelená prázdná brána, to se bude pouštět na Silvestra… Byl to zápas o prvním gólu, kdyby to Martin proměnil, mohlo se to vyvíjet, spadla by z nás nervozita. Ale i tak jsme to ještě otočili, takže jsme to měli udržet. Měli jsme to zavřít a ne to valit dopředu. Bohužel Bohemka nás v závěru přehrávala, ukázala, že fotbal umí hrát a asi zaslouženě vyrovnala. Nikde však není napsáno, že když neporazíme Bohemku, tak nemůžeme porazit třeba Plzeň.

Obrat přišel hned po přestávce. Co se dělo v kabině?
Nahecovali jsme se, vysvětlili si nějaké věci, trenér nám ukázal chyby, abychom se jich vyvarovali, a řekl, co chce hrát. Hlavně to ale bylo o povzbuzení, protože někteří kluci byli v první půlce docela nervózní. Bylo to i vidět, byla to křeč, svazovalo to nohy. Dá se to chápat, šlo o první zápas, i já jsem to na sobě cítil. Člověk do toho chce dát vše a pak je přemotivovaný a neví, co od sebe čekat. Pak jsme se nabudili, vletěli na ně a otočili to.

Hned v prvním zápase jste s Mahmutovičem předvedli, že vaše spolupráce bude fungovat. Jak se vám s ním hrálo?
Aidin předvedl výborný výkon, je to typický náběhový útočník. Když je hráč, který hraje pod ním, trochu chytřejší, tak předvídá a víceméně ví, co bude dělat. Dáte mu to za obranu a on to většinou doběhne. Hraje se mi s ním dobře.

U prvního gólu jste si však spolupráci překvapivě vyměnili.
Jo, ani nevím, kde jsem se tam vzal, urval jsem se a běžel (smích). Aidin mi to dal krásně, prvně jsem chtěl jít doleva do kličky, protože jsem věděl, že Bob (Zdeněk Zlámal – brankář Bohemians) vyběhne, ale cítil jsem za sebou obránce a nechtěl jsem z toho faul nebo něco. Byl jsem pod tlakem, tak jsem to jen tak přes něj lobnul, bylo to trochu se štěstím, protože se mi to svezlo po noze, ale byl bez šance (úsměv).

Mohl jste být hrdinou zápasu, kdyby vaše střela z poslední minuty nemířila do břevna…
Říkal jsem si, že to musím přetočit na druhou stranu, protože na přední bych to kvůli hodně lidem neprostrčil. Trefil jsem to dobře, takovým padáčkem, ale chyběly asi dva centimetry, škoda. Kdybych dal Bobovi i druhý, hodně bych se pobavil a večer mu asi poslal nějaké fotky (smích).

Jak jste se cítil fyzicky po tak dlouhé době?
Zavolejte mi ráno a já vám řeknu (smích). Ale ne, cítil jsem se dobře. Problémy jsem měl jen prvních dvacet minut, přece jenom tempo je úplně jiné než v přátelácích. Druhý poločas už to bylo dobré, síly odcházely až ke konci, kde jsem šlapal vodu. Za stavu 2:2 jsem si říkal, že už není potřeba tak bránit, že potřebujeme vyhrát, tak jsem spočnul více nahoře a soustředil se na útok.