Zatímco humorná povídka Eduarda Basse je zmodernizovanou pohádkou o pravém bratrství, v Olomouci a na několika dalších místech skutečně vyběhlo jedenáct bratrů na fotbalové hřiště.

Psal se rok 1966 a Otakar Olbort byl jedním z nich.

V Olomouci je i ve druhé polovině dubna nevlídné počasí a řada místních příznivců si zápas divizních Nových Sadů nechává ujít.

Ne však čerstvě osmdesátiletý Otakar Olbort. Na zápas navíc cestuje kvůli operované kyčli a kolenu s berlemi. Od rána, z Ostravy.

S sebou v batohu nese velkou kroniku, jež objasňuje jeho vztah k hráčům, kteří se ve žlutých dresech mezitím rvou na trávníku o vítězství.

„Býval tu rybník, chytali jsme tady ryby na pytlačku a teprve později se to zaváželo a vzniklo hřiště. Když jsme skončili trénink, tak jsme museli na nově budované hřiště jít vybírat sklo. V padesátých letech jsme ještě hrávali v dolině u kostela. Bylo nás šestnáct děcek a z toho jedenáct bráchů. Osm už ale zemřelo. Co se dá dělat, nikdo tu nebudeme věčně,“ povídá olomoucký pamětník.

Ilustrační foto
Velký přehled nových cyklostezek v Olomouckém kraji

Unikátní příběh olomoucké Olbortovy jedenáctky najdete exkluzivně
ve ČTVRTEČNÍM TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ Deníku 27. dubna

Olomoucký podnikatel Mario Wiedermann nabízel finanční propojení čínské společnosti TIENS s fotbalovou Sigmou
Sigma odmítla čtvrt miliardy z Číny, tvrdí podnikatel a kritizuje vedení