Cíl? Dostat hráče pod světla Androva stadionu, říká kouč devatenáctky Sigmy

21. 12. 2016

Olomouc /ROZHOVOR/ – V loňské sezoně se nejstarší dorostenci Sigmy Olomouc zachránili v celostátní soutěži až kolo před koncem. Tehdejší kouč devatenáctky Jiří Saňák mluvil o krásném pocitu úlevy po náročné sezoně. O půlroku později je vše jinak.

Lukáš Staroba | Foto: SK Sigma Olomouc/Petr Pelíšek

Mladí Hanáci, z jejichž kádru se vyprofilovali i reprezentanti, čeřili celý podzim vodu na špičce tabulky a přezimují jako čtvrtí, sedm bodů za první Spartou.

„Stanovili jsme si cíl být v první polovině tabulky, s tím, že pokud to bude do pětky, bude to super. Jsme rádi, protože body jsou v dorosteneckém věku už důležité, potom se jde do chlapů. Z mé strany převládá spokojenost, protože dobrých zápasů bylo víc než těch špatných. Je to jen o tom, aby kluci chtěli makat dál a měli motivaci co nejdřív se dostat do áčka," říká hlavní trenér Sigmy U19 Lukáš Staroba, jenž mančaft spolu s asistentem Tomášem Janotkou přebral v létě.

Čím to je, že se letošní sezona devatenáctky vyvíjí zcela jinak než ta loňská?
Každý mezicyklus u těch mladých hráčů není konsolidovaný. My se zaměřujeme hlavně na práci s míčem a technickou část, ale ta mužstva na špici nám ukázala, že i silová stránka je strašně důležitá. Musíme ji zabudovat do zimní přípravy. Víme, kde nás tlačí bota, a víme, jak ji vyztužit. To je mnohem lepší, než kdybychom nevěděli, proč nám něco nejde.

S třiatřiceti body jste spokojen?
Za přístup v trénincích a zápasech musím klukům poděkovat, opravdu makali. Každý má své limity někde jinde, nicméně všichni pracovali výborně. A body? Nehrajeme na ně, ale na kvalitu herního projevu. Na druhou stranu něco jiného by bylo, kdybychom hráli někde dole, což jsme si vyzkoušeli minulý rok. Proto jsme si jasně stanovili cíl být v první polovině tabulky, s tím, že pokud to bude do pětky, bude to super.

Vyzdvihl byste některé své svěřence? Třeba ty, co se probojovali do národního týmu?
Pracujeme týmově, nejsme tenisti, golfisti nebo pingpongáři, kteří prioritně uznávají ten individuální výkon. Byl jsem, jsem a doufám, že i budu vždycky týmovým hráčem, takže bych chtěl pochválit celý tým. Jednotlivce bych nechtěl vypichovat. Samozřejmě máme k dispozici statistiky, kdo je nejlepší v odebírání míčů, zakončení, bránění, ale právě proto máme skladbu týmu různorodou. Aby tam byli hráči rychlí, herně inteligentní, soubojoví, zakončující, defenzivní. Když každý zná svou roli a úkol, je to ideální a mužstvo šlape. Proto těch 33 bodů.

Nicméně mít v širších kádrech reprezentací Grögera, Neuera, Slámu, Matouška, Antla, Spáčila, Baďuru a Zifčáka, to potěší, ne?
Jsem rád, že zájem reprezentačních trenérů o naše kluky je, ale vždycky jim říkám, že je to odměna za jejich práci. Je jen na nich, jestli si nechají poradit od nás trenérů, kteří to s nimi nemyslíme špatně. Bereme to jako ocenění pro hráče. Náš cíl klubu je však jiný, a to dostat hráče pod světla na Andrův stadion.

Přijdete o některé hráče tím, že budou posunuti výše?
Každého půlroku děláme posuny na přípravu dvou až čtyř hráčů. Ale není to dogmaticky dané, že bychom je jasně museli posunovat nahoru. Je to o tom, jestli jsou schopni to zvládnout silově a kondičně. Pokud jsme přesvědčení o tom, že ano, pak je tam dáme. Předpokládám, že někteří naši hráči půjdou výš, což je správné. Stejně tak do přípravy i soutěže k nám půjdou někteří hráči z ročníku 2000. Tréninková věc je jedna složka, ale druhá je ta konfrontace v utkáních. Jestliže nám hráči budou stagnovat v rámci zápasového vytížení nebo obtížnosti soupeře, tak je to špatně. Pokud chceme vychovat kvalitní hráče, musíme je konfrontovat se špičkou a vytvořit jim podmínky v přípravě.

Aby se neopakovala situace, kdy jste jako lídr soutěže hostili pražskou Spartu a hráči to psychicky nezvládli?
Je pravda, že podvědomí hráčů funguje, je nastaveno na nějaké věci, jako je třeba příjezd Sparty. Nebo když jsme měli výjezd do Prahy, tak kluci byli vyjevení z města a podobně. Mám na to jedinou metodu. Musíme jezdit na co nejvíce konfrontačních zápasů, a to po České republice nebo do zahraničí, abychom získávali zkušenosti. Jiná cesta není. Můžete jim vykládat, že Sparta hraje 4–4–2, jsou tam vybraní hráči a podobně, ale to nestačí. Pokud si to neprožijí a nepocítí na vlastní kůži, nemůžou se zlepšovat. Budu se snažit v zimní přípravě, aby to tak bylo. Máme tam věhlasné slovenské, rakouské i maďarské kluby, takže doufám, že se to zlepší a v jarní části soutěže se to projeví.

Jak se vám vůbec zamlouvá úroveň první dorostenecké ligy?
Liga je kvalitní, myslím, že se hodně zlepšila. Jiný vliv, co ovlivňuje průběh utkání, si dal taky říct ku prospěchu věci… Takže je to jenom dobrá cesta k tomu, aby se náš fotbal opět dostal na vyšší příčky.

A co novinka v podobě penaltového rozstřelu za remízového stavu? Neovlivňuje například závěry utkání?
Vůbec ne. Změna je jedině v tom, že kopeme všichni penalty na závěr pátečního tréninku. Jinak nic. Ani co do taktizování, ani co do koučování není nikdy cílem to, abychom zápas dostali do penalt. Vždycky se chceme prosadit hrou, prosazovat se v kvalitě na míči. Ne jen to ukopat nebo kalkulovat. Samozřejmě kluci musí mít zodpovědnost k výsledku, musíme je do toho tlačit, protože je chceme dostat do první nebo druhé ligy, do našich seniorských týmů. Nemůžou si hrát jako děti za panelákem, že když to skončí do oběda 3:0 a odpoledne 0:4, tak jsme vyhráli 4:3. Tak to nefunguje.