Lepší chvíle pro odchod neexistuje, řekl dojatý Kučera

Osobnost Deníku

Fotbalová Náměšť se zvedá. Vrací se nám chuť do fotbalu, říká Jakub Řípa

SK Náměšť na Hané. Tým, který si může po vstupu do jarní části A skupiny olomoucké I. A…

Přečíst článek >

Olomouckého kapitána nepustila do zápasu s Duklou od začátku bolavá achilovka. Trenér Petr Uličný mu ale krásné rozloučení s kariérou nemohl odepřít.

Po utkání mávali tribunám Androva stadionu oba dva.

„Krásnější chvíle než teď k odchodu být ani nemůže," říkal osmatřicetiletý veterán, který v sobotu zamířil do fotbalového důchodu. Tak, jak si přál. Na vrcholu.

Dnes jste si nezahrál dlouho, ale na chvilku jste se na hřiště přece jen asi musel podívat.
Chtěli jsme se hlavně rozloučit vítězstvím. Měl jsem problémy s achilovkou, ale to je jedno. Kluci už si musejí zvykat hrát beze mě. Můj čas nadešel. Já jsem rád za roky, které jsem strávil na trávníku. Fotbal byl můj koníček, kterým jsem se mohl živit. Co víc si může člověk přát.

Jak to bylo se slzami. Ukáplo něco?
Na trávníku mi něco ukáplo, ale už jsem to trochu vstřebal. Utřel jsem se, abych tady před vámi nevypadal tak dojatě. Uvidíme, co to se mnou ještě udělá na pódiu. Myslím si, že ještě nějaká ta slza asi přijde. Zatím mi to teprve všechno dochází.

Na jaře jste předvedli báječnou stíhací jízdu. Jak jste to prožíval?
Byl to balzám na duši. Podzim byl těžký. Po odpočtu devíti bodů jsem šli do jara je se sedmi. Byla to asi psychicky nejnáročnější sezona v mojí kariéře. Abych pravdu řekl, takhle jsem si to vůbec nepředstavoval. O to krásnější je, že jsme se v pohodě zachránili. Za jaro jsme prohráli jen tři zápasy. Výborná vizitka pro trenéra i pro celé mužstvo. K té záchraně jsme navíc ještě přidali pohár, který jsme moc toužili mít. Já i moji spoluhráči, vedení i fanoušci. Prostě paráda.

Dá se vybrat moment, kdy vám v sezoně bylo nejhůř?
Pro mě bylo asi nejhůř, když jsme doma neporazili Příbram. To měl být klíčový zápas. Ale naštěstí už předtím jsme to zvládli. Ty opravdu klíčové byly asi Plzeň a Mladá Boleslav.

Tam se to zlomilo?
Přesně tak. To byly ty body, které jsme získali navíc. Jinak bychom asi dneska museli Duklu porazit.

Bylo těžké odbourat na jaře z týmu ten stres?
Samozřejmě je to těžké. Od Sigmy byl ale dobrý tah, že povolali zpátky trenéra Uličného i to, že se vrátil Michal Ordoš. V týmu musí být nějaký duch a osobnosti, které dokáží atmosféru zlehčit, ale v pravý moment to taky seřvat. I já jsem tam od toho byl, abych na sebe vzal zodpovědnost. Naštěstí jsme takových těch osobností měli dost. Tak by to ale asi v kolektivním sportu mělo být.

PODÍVEJTE SE na VIDEO

Tak se loučí Velký John
Uličný hanácky zpíval zástupům

Odchody a zranění mančaft semkly

Napadlo vás, že by záchrana nemusela vyjít?
Věřil jsem celou dobu, že máme kvalitu na to, abychom se v lize zachránili. Nepřipouštěl jsem si, že by to nevyšlo. I když jsme v prvním kole neporazili Budějovice. Oklepali jsme se z toho a zvládli to. Paradoxně nám pomohlo, že jsme získávali body venku. Přitom Sigma vždycky byla silná hlavně doma. Na tom je ale vidět, jaký ten boj o záchranu přinesl tlak. Doma se ten stres před vlastními diváky ještě násobil. Venku jsme naopak byli naopak daleko uvolněnější.

Opravdu nebylo třeba řešit nějaké negativní věci, že by někdo nevěřil, nebo neměl ten správný přístup?
Nastaly různé problémy. Na operaci šel Kuba Petr a v lednu se v přípravě zranil Tomáš Hořava. Do toho ještě odešel Bajer. Byly to těžké situace. Ale na druhou stranu se mančaft ještě víc semkl. Hrálo se s tím, co bylo. A právě z těchto problémů vstaly ty nové akvizice jako Klesnil nebo Pospíšil. Tyhle kluky tahle sezona musela tak zocelit, že jim to v další kariéře jen pomůže. Prošli si fotbalovým peklem, obrovským tlakem a teď budou psychicky daleko odolnější.

Při návratu z Německa před dvěma lety jste toužil zvednout nad hlavu nějaký pohár. Věřil jste celou dobu? Třeba i letos v zimě?
Doufal jsem pořád. Ale když jsme šli do druhého finále, tak jsem si říkal, že jsou důležitější věci na světě. To zklamání by asi nebylo takové jako poprvé. Já mám zdravou rodinu, a to je důležité. Samozřejmě se mi ale jde do toho důchodu daleko krásněji.

V Evropě bych se už asi ztrapnil

Mluvil jste o tom, že tato sezona byla nejnáročnější v kariéře. Nevnímáte ji ale kvůli poháru i jako nejkrásnější?
Přál bych si, aby tam nebyl takový obrovský tlak. Teď je ta sezona krásná. Teď, když jsme se zachránili. Ale byla doopravdy těžká.

Skutečně vás nemrzí ani to, že si nezahrajete v Evropě, kam jste pomohl Sigmu dostat?
Když vidím ty mladé a běhavé kluky. Tak mě to ani nemrzí. Možná bych se jenom ztrapnil. Já jsem si toho zahrál až až. Teď je na čase, aby si zahráli mladí. Já jim možná poradím.

Bylo to rozhodování o konci kariéry těžké?
Vůbec to nebylo těžké. Já jsem se rozhodoval už loni v létě. Po dohodě s klubem, kdy na mě uplatnili opci, tak jsem pokračoval. Věřil jsem, že něco přece jen vyhrajeme. Po odpočtu devíti bodů jsem ale věděl, že liga je ztracená. Že už budeme bojovat jen o záchranu. V osmatřiceti už jsme měl ten konec ulehčený. Nejde hrát na věky a abych řekl pravdu, tak jsem si občas připadal, že už tam zavazím. Takže bude lepší, když to ukončím. Kdy je navíc lepší skončit než teď. Přišel ideální čas.

Co teď bude dál?
Věřím, že zůstanu u fotbalu. V jaké to ale bude funkci, to se teprve uvidí.

Vedoucí mužstva? Ještě se rozhodnu

Budete spolupracovat se Sigmou? Prý je pro vás nachystáno místo vedoucího mužstva.
Budu si užívat oslavy. Mám čas na rozhodnutí, ta uvidím jaký krok udělám. Musím zaklepat, že zatím jsem se v kariéře vždycky rozhodl správně. Počínaje vojnou, přestupem do Frýdku a do Opavy. Věřím, že tentokrát se zase rozhodnu správně.

Zahrajete si ještě aspoň ve Viganticích?
Fotbalově určitě. Uvidím, jak mi to vyjde časově. Když zůstanu u fotbalu, tak to možná bude náročnější. Trénovat už ale asi nebudu. Těch tréninků bylo dost. Navíc nebudu chodit přes půlku a bránit. Budu volný hráč. Moc se na to těším, doufám, že mě budou zásobovat balonama.

Když se ohlédnete za kariérou. Co vám naskočí?
Splnil se mi sen. Ve čtrnácti letech s kamarádem jsme si řekli, že by bylo super, kdybych si někdy zahrál druhou nebo první ligu. V osmnácti jsem hrál ještě župní přebor za Vigantice. Vůbec jsem nevěděl, co to obnáší, nějaká dorostenecká liga a tyhle extrémní sporty. To první liga oproti župnímu přeboru je.

Je to lepší? Nestavět vzdušné zámky a jít krok za krokem?
Já jsem se vždycky jen snažil plnit na hřišti to, co jsem měl. Začínal jsem poctivým tréninkem a kondicí. Tím jsem nahrazoval techniku a další věci. Sbíral jsem zkušenosti, které mě dostávali čím dál výš. A nakonec jsem to dotáhl až tam, kam jsem to dotáhl.

"Otec" Uličný mi vlil krev do žil

Trenér Uličný o vás mluvil dokonce jako o svém synovi, nevidíte v tom symboliku, že končíte zároveň?
Asi ano. On to bral jako takovou tu svou půlroční misi. Říkal nám, že to vnitřně cítí, že to tak má být. Já jsem byl rozhodnutý už delší čas, že se zachráníme a to bude moje konečná. Samozřejmě jsem měl těžké chvilky, kdy se mi hlavou honily myšlenky. Nehrál jsem s Hradcem Králové, střídával jsem… Ale říkal jsem si, že bych byl taková ta krysa, co opouští potápějící se loď. Zbabělec. Když přišel trenér Uličný, tak mi řekl, že mě potřebuje v kabině i na hřišti a to mi zase vlilo krev do žil.

Mužstvo Sigmy znáte zevnitř dokonale. Jak vysoko může hrát v příští sezoně?
Bude to o tom, jak se chytí začátek. Nám se to celkem loni na podzim taky povedlo, a věřím, že kdyby nám nesebrali body, tak jsme byli taky jinde. Ta psychika ale zahrála obrovskou roli. Mančaft je dobrý, ale psychika je hrozná věc. Samozřejmě záleží na odchodech a příchodech, ale mužstvo by mělo mít kvalitu nato, abychom zase hráli nahoře.

Říkáte budeme. Znamená to tedy, že zůstáváte a budete u toho?
S vámi novináři je to složité (směje se). Tak jo, asi jo.