Leoš Kalvoda: Od Brücknera jsme se učili všichni
Olomouc /ROZHOVOR/ – To, co se podařilo jemu, nedokázal ani slovutný Karel Brückner. Leoš Kalvoda je jediným olomouckým trenérem, který získal v moderní fotbalové historii ligový titul.
Martin Dostál
Diskutovat (0) 20.11.2009 18:16
ČTĚTE TAKÉ: Olomoucká trenérská škola: co je za bohatou úrodou?
Bylo to v roce 2003, když trénoval slovenskou Žilinu. I přes triumf se ale musel ze Slovenska poroučet a nyní působí ve druholigové Karviné.
Cítíte se být příslušníkem olomoucké trenérské školy?
Samozřejmě že ano. Myslím si, že nás byla většina hráčů, co jsme fotbalově vyrůstali pod trenérem Brücknerem a pak inklinovali k trenérství a můžeme se tam řadit. Ať už to byli hráči, nebo jeho asistenti.
Byl právě Karel Brückner a jeho osobnost důvodem, proč jste se rozhodl postavit na trenérskou lavičku?
To zase tak úplně ne. Nějaký čas jsem hrál v Rakousku, následně dva roky za Ratíškovice a potom jsem se vrátil do Olomouce. Tam mi pomohla náhoda, že si mě Brückner vybral jako svého asistenta. Už jsem v tom pak pokračoval.
Byl to velký rozdíl – být u Brücknera jako hráč a jako jeho asistent?
Samozřejmě. Změnil se trochu náš vztah. I můj přístup k němu se musel změnit. Jako hráč jste si odtrénoval, taky to sice byla povinnost, ale tu jste si splnil a měl jste klid. Mohl jste jít domů a věnovat se rodině. Jako trenér jste musel být od rána na stadionu a pracovat až do večera, připravovat tréninky, aby to hráče bavilo, aby měli pestrou přípravu. V Česku by totiž jinak hráči netrénovali. Když jsem byl na stáži v Bayernu Mnichov, dělali tam hráči třeba hodinu jedno cvičení, to by u nás vůbec nešlo.
V poslední době jde nahoru další „olomoucká“ generace. Hráči, kteří do Sigmy přišli až po vás, např. Hapal, Látal nebo Balcárek. Co říkate na jejich trenérské ambice a schopnosti?
Trenérů je prostě hrozně moc. Takhle rychle by se vůbec neměli vyučovat. Co pak budeme dělat my starší? Budeme bez práce? (rozesměje se). Jsou to kluci, které jsem už i já měl možnost trénovat, v Sigmě si udělali velká jména a teď to budou chtít zúročit i jako trenéři. Svědčí to hlavně o tom, že Olomouc dokáže kontinuálně produkovat kvalitní trenéry.
Tím zřejmě v poslední době nejvíce úspěšným je zároveň jeden z nejmladších – současný kouč Sigmy Zdeněk Psotka, který ve středu oslavil teprve své šestatřicáté narozeniny. Jeho případ je přitom trochu odlišný, nebyl vrcholovým fotbalistou, pod Brücknerem nikdy nehrál. Myslíte si, že je členem olomoucké trenérské školy?
Já myslím, že bezpochyby je. A od Brücknera se učil stejně jako my. Pamatuju si, že začínal jako můj asistent u béčka. Když jsem se pak posunul k áčku, Zdeněk převzal juniorku. Ty principy tam fungovaly stejně pro všechny. Brückner byl na hřišti a my jsme s ním byli v kontaktu. Takhle to bylo poměrně dlouho, protože v Sigmě nějakou dobu působil jako konzultant, až pak šel trénovat reprezentaci do jednadvaceti let.
Vy už rok a půl působíte v Karviné. Na severu Moravy se to trenéry spjatými s Olomoucí jen hemží. Čím si to vysvětlujete?
To je otázka spíš pro vedení jednotlivých klubů. Asi je znát, že olomoucká trenérská škola má opravdu dobré jméno. Za tím ale vždy musí stát samozřejmě výsledky.
V posledních týdnech ale vaše řady na severu trochu prořídly. Ve Vítkovicích skončil Vlastimil Palička, v Opavě zase Radek Látal.
ebojíte se taky?
Nebojím, jednou stejně musím skončit. Takový je trenérský život, v Česku to prostě není jako v Anglii, kde může Ferguson trénovat jeden klub více než dvacet let.
-4°C
-2°C
