Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Více než rok a půl byl kapitánem olomoucké fotbalové posádky, letos na podzim se ale záložník Marek Kaščák na trávník nedostával tak často, jak by sám chtěl, a proto zamířil na hostování do Spartaku Trnava.

Rodilý Slovák by rád ve své domovině zůstal i na jaře.

„Mám tam zkrátka větší šanci nastupovat než v Olomouci. Bohužel Rossi je takový fantastický bombarďák, že přes něj cesta do sestavy vede jen hodně těžko,“ dívá se na věc realisticky.

„Podepsaného ale s Trnavou zatím není nic, kluby jednají,“ upozorňuje.

Na Hanou, kde zapustil kořeny, v žádném případě nezanevře, ať už jednání dopadnou jakkoliv.

„Olomouc je můj druhý domov. Ať už odejdu kamkoliv, tak vracet se budu sem,“ tvrdí osmadvacetiletý fotbalista.

Nemůžu začít jinak, protože ta věc zajímá všechny fanoušky olomouckého fotbalu. Jak to vypadá s Markem Kaščákem, Trnavou a Sigmou?
Zatím je to tak, že se kluby mezi sebou nedomluvily. Aspoň pokud já vím. Podepsaného rozhodně nic není.

To znamená, že přípravu začnete v Olomouci?
Vypadá to tak. Pokud se nic nezmění, měl bych nastoupit do přípravy v Olomouci. Jsem tady vázaný smlouvou a to je rozhodující.

Zní to tak, že byste rád zůstal na Slovensku, je to tak?
To je pravda. V Trnavě jsem už domluvený i na podmínkách. Chtěl bych tam zůstat. Ale jak říkám, všechno závisí na tom, jak se domluví kluby mezi sebou. Pokud se dohodnou, pak půjdu do Trnavy. Když ne, zůstanu v Sigmě.

Z jakého důvodu preferujete Trnavu?
Je to jednoduché. Je to sportovní hledisko. Na podzim jsem hrával pravidelně, trenér na mně staví. Mám tam zkrátka větší šanci nastupovat než v Olomouci. Bohužel Rossi je takový fantastický bombarďák, že přes něj cesta do sestavy vede jen hodně těžko. A čekat na zápasy, kdy bychom hráli na dva defenzivní záložníky, to se mi upřímně nechce. Mám osmadvacet let, teoreticky bych měl být v nejlepších letech, takže potřebuji pravidelně hrát. Navíc nemám takovou povahu, abych vysedával na lavičce a jen bral peníze.

Není to trochu krok zpět?
Myslím, že ne. Pro mě je to šance. Trnava má velké ambice. Chtějí tam také hrát o poháry a ta šance je poměrně velká. V lize jsme čtvrtí, postoupili jsme i do semifinále slovenského poháru. Bylo to pro mě těžké rozhodování. V Sigmě jsem strávil pět let, Olomouc je můj druhý domov, všechno tady znám, takže to nebylo jednoduché. Nějak jsem se ale rozhodnout musel. Zvažoval jsem to dlouho a nakonec jsem se rozhodl, že pokud to půjde, tak moje kroky povedou do Trnavy. Trenér mě tam chce, což je pro mě také důležité.

I kouč Psotka se při hodnocení podzimu vyjádřil ve smyslu, že by si přál váš návrat do Sigmy. Bavili jste se o tom?
Ano, bavili jsme se o tom. Trenér si přál, abych tady zůstal, já jsem mu zase řekl svoje důvody, proč bych raději zůstal v Trnavě. Probrali jsme to důkladně ze všech stran. Momentálně je to tedy na jednání mezi kluby. Trnava má eminentní zájem, abych tam pokračoval, ale já nebudu říkat, že už tam jdu, protože jsem se v minulosti několikrát spálil. Dokud není nic podepsaného, tak se může stát cokoliv.

Mělo by jít o přestup, nebo o prodloužení hostování?
O přestup. Byla tu i možnost prodloužení hostování, ale to jsem moc nechtěl.

Za půl roku vám končí smlouva, takže v létě byste už mohl odejít zadarmo. To je poměrně dobrá vyjednávací pozice, že?
Délka kontraktu nerozhoduje. Pokud Sigma bude chtít, tak mě tady půl roku udrží. A za půl roku se může tady i v Trnavě leccos změnit. Jak jsem říkal, mou volbou je Trnava, ale pokud to nevyjde, tak si budeme muset zase sednout a uvidíme. Každopádně pokud bychom se měli se Sigmou rozejít, tak korektně.

Je to pro vás nepříjemné, když nevíte, ve kterém mužstvu začnete přípravu?
Samozřejmě by bylo příjemnější, kdybych už věděl, co bude, ale teď je to takové mrtvé. Přes svátky se asi taky nic nezmění, ale pak by kluby měly zase rokovat. Když se to do třetího ledna nerozsekne, začnu tady v Olomouci.

Trnava je po podzimu na 4. místě, jak se tam první polovina sezony hodnotí? Mluvil jste o velkých ambicích, takže mírné zklamání?
Nezvládli jsme úplně ideálně poslední tři kola. Hlavně domácí zápas s posledními Košicemi, ve kterém jsme remizovali. Pokud bychom to zvládli, tak jsme byli na druhém místě o skóre před Senicou. A je samozřejmě rozdíl dívat se na tabulku a být druhý, nebo čtvrtý. V Trnavě neexistuje nic jiného než boj o mistra a o poháry. Už mě to tady naučili, že doma Trnava pořád musí a venku musí ještě dvakrát víc (usmívá se). Jakékoliv umístění od čtvrtého místa dolů je neúspěch. Určité zklamání tam možná je, ale na jaře to bude otevřené. Na druhé místo teď ztrácíme dva body. Na to, že máme v kádru sedmnáct nových lidí, tak to není špatné.

Při našem posledním rozhovoru jste si pochvaloval tamní přízeň diváků. Jak oni hodnotí podzim? Neměli přehnaná očekávání?
Když se daří, vynášejí nás do nebes, když ne, musíme chodit kanály. To se nedá nic dělat, tak to je. Na druhou stranu ta velká podpora nám pomáhá. Je jedno, jestli hrajeme v Trnavě nebo jinde, vždycky máme v podstatě domácí prostředí. Fanoušci tady fotbalem žijí. V poslední době moc radostí neměli, přestože v mužstvu měli hráče s velkými jmény. Teď je jediným velkým jménem trenér Radolský, který je Trnavčan. Zbytek týmu nejsou žádná zvučná jména, ale lidé to berou. Vědí, že nemůžou čekat zázraky, protože nemáme takovou kvalitu jako třeba Žilina. Když ale vidí, že jezdíme po zadku, tak stojí za námi.

Pokud byste opravdu odešel do Trnavy, zůstanete Hanákem, za kterého jste se už považoval?
Tam se nic nemění. Rodina zůstane tady, do Trnavy to mám nějakých dvě stě kilometrů, takže za dvě hodinky jsem tady. O trvalém návratu na Slovensko už neuvažuju. Olomouc je můj druhý domov, a ať už odejdu kamkoliv, tak vracet se budu zase sem.