VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Drulák. Snajpr z vesnice, který dvakrát odmítl Spartu

Brno/Olomouc – Radek Drulák. Kanonýr, to označení se na něj hodilo víc než na kohokoli jiného. Důkaz? Ve 303 ligových zápasech nasázel 153 branek, tedy v průměru gól na dvě utkání.

24.4.2010
SDÍLEJ:

Radek DrulákFoto: Archiv

Fotbalový útočník Radek Drulák neudivoval rychlostí ani nemotal hlavy soupeřovým obráncům technickými finesami, ale když vystřelil, s velkou pravděpodobností si diváci na tribunách mohli být jistí, že se zatřepetá síť. „Neměl jsem na to, abych někoho obešel šestkrát tam a zpátky, ale věděl jsem, kam si mám stoupnout, abych pak mohl slavit gól,“ vysvětluje Drulák.

Obávaný šutér sázel branky s železnou pravidelností při každé svojí fotbalové štaci. Nejprve v Chebu a Olomouci, poté i při zahraničním angažmá v druhé německé bundeslize. „V Oldenburgu bylo všechno skvělé, ale pak už to šlo z kopce dolů,“ vzpomíná Drulák na krátké angažmá v Chemnitzeru. „Dostavovali jsme barák, na Moravě jsem měl rodinu, táhlo mě to domů,“ přiznává.

Tehdy dvaatřicetiletý snajpr, kterému do stovky ligových branek chybělo pár zásahů, překvapivě zakotvil v malé vesničce nedaleko od Vyškova – Drnovicích. Pro ně měl být ročník 1994/1995 teprve druhou sezonu v nejvyšší fotbalové soutěži. „Popravdě mě nikdo ani nechtěl. Volal jsem do Olomouce, ale Jirka Kubíček (ředitel klubu – pozn. red.) tuhle možnost smetl ze stolu. Ozvaly se Drnovice, neměl jsem na výběr, tak jsem kývnul. Nakonec z toho bylo nejúspěšnější angažmá mojí kariéry,“ usmívá se odstupem času.

Kde tkvělo kouzlo provinčního klubu, který postoupil z 1. B třídy až mezi fotbalovou elitu? „Měli jsme krásný stadion pro osm tisíc lidí a na něm hráli atraktivní fotbal o špici tabulky. Dávali jsme spoustu branek a diváci se k nám chodili bavit. Nebyli jsme přeplácené hvězdy, ale zároveň jsme měli dostatečně dobré podmínky na to, abychom se mohli soustředit jen na fotbal,“ říká osmačtyřicetiletý Drulák.

Drnovičtí fanoušci se kromě báječného kanonýra mohli těšit i z umění hráčů jako byli Kafka, Kubík, Lasota, Šilhavý, Palinek nebo třeba Weber. „Byla tam skvělá parta. Nehráli jsme si na mistry světa, jen jsme se bavili fotbalem,“ tvrdí střelec, který v té době vytvořil útočnou dvojici s Jaroslavem Timkem. „Jara byl horkokrevný Slovák, člověk se s ním nenudil. S lepším parťákem na hrotu jsem během své kariéry nenastupoval. Neskutečně makal pro celý tým, stejně jako ostatní. Já to pak všechno doklepával do brány a vyžíral slávu,“ směje se. „Ale body přinášely prémie, a ty jsme měli všichni stejné, takže nakonec mohl být spokojený každý,“ dodává vzápětí.

Zajistit prvoligový fotbalový klub s rozpočtem kolem padesáti milionů korun ve vesnici, která má něco málo přes dva tisíce obyvatel, to chce pořádně (všeho)schopného manažera. V Drnovicích jím byl kontroverzní podnikatel Jan Gottwald. „Honzu jsem poznal jako správného fotbalového blázna. Do klubu rval všechny svoje peníze, někdy s rozmyslem, většinou však bez něj. Měl jsem s ním dobré vztahy, ale většina kluků z něj měla strach. Byl schopný o poločase vlítnout do kabiny a udělat tam pořádný průvan,“ vzpomíná Drulák na drnovického bosse.

V Drnovicích zářil

Fotbalista, který nejvyšší soutěž okusil poprvé v roce 1980 v Chebu, v Drnovicích zářil, jenže vše nešlo od začátku, jak si maloval. V sezoně 1994/1995 byl jihomoravský klub po šestnáctém kole na posledním místě. „Hráli jsme tehdy v azylu ve Vyškově, protože se v Drnovicích dostavoval stadion. Pak se tým vrátil do svého, a bylo z toho fantastické jaro,“ přibližuje jízdu, po které se mužstvo zastavilo až na šestém místě tabulky.

Jarní pohodu dokresluje i Drulákova střelecká statistika. Na podzim se trefil třikrát, zato v druhé části sezony nasázel dvanáct branek ve třinácti zápasech. „A to jsem v přestávce přemýšlel o konci kariéry, urval se mi totiž meniskus. Jenže už ve druhém kole jsem naskočil a začalo mi to zase pálit,“ poznamenává člen Klubu kanonýrů.

Drulák se stal poprvé nejlepším střelcem ligy a korunu pro nejpřesnějšího snajpra soutěže si nasadil i o rok později, kdy se jeho účet zastavil na čísle dvaadvacet. V samostatné české soutěži tuhle bilanci zatím nikdo nepřekonal, v posledních letech nejlepší „šutéři“ Gambrinus ligy nastřílí kolem patnácti branek za sezonu. „A lepší to dlouho nebude. Dneska někdo trefí dvakrát síť a už z něj v novinách dělají kanonýra,“ povzdechne si olomoucký patriot.

Ve své nejlepší sezoně v kariéře ho dělil jen kousek od trofeje. Cestu do „Evropy“ pohárem ČMFS drnovickému klubu zastavila až ve finále pražská Sparta, která tým z jižní Moravy vypráskala v poměru 0:4. „Škoda, že tehdy Sparta hrála tak špatně v lize, mohli jsme jít do evropských pohárů i jako poražení,“ lituje zpětně Drulák, který se stal fotbalistou roku 1995 a osobností ligy o sezonu později.

V Drnovicích vydržel ještě jeden fotbalový podzim a dařilo se mu opět náramně. Ve třinácti zápasech nasázel stejný počet branek a svému týmu vystřílel po první části sezony třetí místo. Jenže pak zmizel na hostování do rakouského Lince. „Kdybych zůstal, vykopali bychom poháry, tím jsem si jistý. Odešel jsem kvůli trenérovi,“ vzpomíná na příchod Milana Bokši. „Neměl jsem zapotřebí, aby mě někdo ve čtyřiatřiceti cepoval jak malého caparta. Lidi z vedení se mě zastali s tím, že jsem pro klub něco odvedl, a Bokša mi to pak dával pěkně sežrat,“ vysvětluje.

Teklo jim tehdy do gatí

Ti dva si byli souzení. Drulák se po půl roce v Rakousku vrátil do Olomouce, aby ve svém milovaném městě zakončil kariéru. „Teklo jim tehdy do gatí, nebyli na tom vůbec dobře. Po podpisu smlouvy mi Kubíček řekl, že novým koučem bude Bokša. Málem jsem spadl pod stůl a chtěl okamžitě všechno stornovat. Nakonec to bylo rok v pohodě, ale pak mě stejně vyštěkal a já musel ukončit smlouvu dřív,“ vypráví o posledním ligovém angažmá, ve kterém nastřílel v pětadvaceti utkáních deset branek.

Ačkoliv góly po celou svou kariéru sázel stejně jako zkušený zahrádkář brambory, v reprezentaci byl dlouho opomíjenou tváří. Debut si sice odbyl 28. března 1984 v přátelskému utkání proti Německu, jenže další pořádný start v dresu se lvíčkem na prsou mu do statistik přibyl až o jedenáct let později. „Tehdy se do nároďáku chodilo z jiných klubů než byly Cheb a Olomouc. Mohl jsem jít do Ostravy a dokonce dvakrát mě chtěli ve Spartě. Ale co bych tam dělal, jsem přece z Moravy. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitoval a přísahám, že ani nebudu,“ říká Drulák rezolutně.

Reprezentační pozvánky se mu po jedno desetiletí vyhýbaly, ale kouč Dušan Uhrin starší jeho střeleckou formu opomíjet nehodlal. Do národního týmu se vrátil v květnu roku 1995 v přáteláku proti Slovensku, a poté hned začal naskakovat do kvalifikačních bojů o mistrovství Evropy. Drnovický ostrostřelec v ní přispěl brankou proti Norsku, další dvě přidal v domácím duelu s Lucemburskem, který definitivně stvrdil postup Čechů na šampionát do Anglie.

Tam podceňovaný tým vyválčil stříbrné medaile, Drulák naskočil na pětačtyřicet minut proti Německu, dalších sedmdesát si připsal v semifinálové bitvě s Francií. „Jsem hrdý, že jsem si na mistrovství zahrál, vždyť mi v té době bylo skoro pětatřicet. Měli jsme parádní partu a z turnaje nám zbyly zážitky na celý život,“ zasní se.

Stříbrná medaile, kterou přebíral z rukou anglické královny Alžběty, mu visí na stěně pracovny. „Když bloudím očima a zastavím se na ní, vždycky si na šampionát vzpomenu. Byla to vážně nádherná akce. Mám ty zápasy nahrané, občas když už manželka spí, tak zapnu televizi a pustím si je. A to je pak opravdová nostalgie,“ vykládá.

Ještě před třemi roky aktivně hrál 1. B třídu po boku svého syna. „Kluk hrál na hrotu a já na stoperovi. Nemusel jsem běhat a navíc mě nikdo neokopával. To bylo bezvadné,“ směje se.

Po konci aktivní kariéry si vydělával různě. S manželkou vedl hospodu, dvakrát se zkusil prosadit jako fotbalový agent. „Spojil jsem se ale s lidmi, kteří chtěli hned tahat peníze. Navíc se v téhle branži dějí věci, které jsem prostě nepřekousnul. Je to prostě džungle. Hospodu už taky nemáme, švagr vede přepravní firmu, tak jezdím s kamionem. Na živobytí mi tahle práce stačí,“ konstatuje Drulák.

Současným ligovým střelcům jejich výdělky nezávidí. „Tehdy byla doba jiná, ale já mám jasno. Kdo umí, ať si vydělá. Já všem přeju jen to nejlepší,“ konstatuje s nadhledem kanonýr, jehož celková střelecká bilance se společně s druholigovými zahraničními štacemi zastavila na 203 gólech ve 404 utkáních. „Jsem hrdý na to, co jsem ve fotbale dokázal. Jasně, nehrál jsem na mistrovství světa ani pořádnou zahraniční soutěž a kariéru mi přibrzdilo osm operací, takže toho mohlo být lepší, ale taky horší. Já jsem spokojený,“ prohlašuje Drulák, který je čtrnáctým nejlepším fotbalovým kanonýrem české historie.

Radek Drulák

Narozen: 12. ledna 1962

Post: Útočník

Kariéra: 1981/87 – Cheb, 1987/91 – Olomouc, 1991/93 – Oldenburg (Něm. – 2. liga), 1993/94 – Chemnitzer (Něm. – 2. liga), 1994/97 – Petra Drnovice, 1997 – Linec (Rak.), 1997/99 – Olomouc.

Bilance v nejvyšší soutěži: 303 utkání/153 branek

Úspěchy: Fotbalista roku 1995, osobnost české ligy 1996, stříbrná medaile z ME v Anglii 1996, nejlepší střelec české ligy (1995, 1996)

Zajímavosti: je členem Klubu kanonýrů s odznakem číslo 40; svůj stý ligový gól vstřelil v dresu Drnovic do sítě Chebu 16. dubna 1995 v čase 11.38 dopoledne; v reprezentaci odehrál devatenáct zápasů, ve kterých dal šest branek; syn Radek se stal nejlepším střelcem druhé české ligy v sezoně 2001/2002

Autor: Jiří Ševčík

24.4.2010 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Vítězka středoškolské MissOK 2017 Lucie Henslová z Gymnázia Čajkovského (uprostřed). 1. vicemiss Bára Hošková z olomoucké  Střední školy obchodu, gastronomie a designu PRAKTIK (vlevo) a 2. vicemiss Michaela Blašková ze Střední zdravotnické školy Olomouc
AKTUALIZOVÁNO
75

Miss OK se stala Lucie z Gymnázia Čajkovského

Fotbalisté Holice porazili rezervu Sigmy (v modrém) 2:1
27

Posily z áčka nepomohly. Holice v derby přetlačila Sigmu

Ve Velkém Týnci se koštovalo víno, k ochutnání bylo na 90 vzorků

Jaro pro příznivce vína z Velkého Týnce a okolí začíná koštem. Letos hosté degustovali převážně mladá vína a mohli tak patřičně uvítat nové roční období.

Jedličky, kraslice, pomlázky. V muzeu se připravovali na Velikonoce

Jedním z nejstarších hanáckých zvyků jsou „jedličky", se kterými chodí před Velikonocemi děvčata po vsi od domu k domu. Jejich výrobu ukázala spolu s dalšími tradicemi sobotní velikonoční tvořivá dílna ve Vlastivědném muzeu Olomouc.

Olomouc se s kardinálem Vlkem rozloučí v dómu

S kardinálem Miloslavem Vlkem, který zemřel 18.března, se lidé mohou rozloučit v úterý v olomoucké katedrále svatého Václava. 

Kam o víkendu? Na košty, nevšední bál i probouzení netopýrů

Pravidelná porce tipů na zajímavé víkendové akce na Olomoucku.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies