Kliknutím zvětšíte
Zajímá vás další díl komentářů Jiřího Kubíčka? Aktuální najdete vždy ve středečním tištěném vydání Olomouckého deníku, o týden později pak na našem webu.
Deník Jiřího Kubíčka - vyšlo 7. ledna 2011
Vstoupili jsme do nového roku. Chci popřát lidem blízkým, kolegům, známým, prostě všem, se kterými budu i v tomto roce prožívat dobré i zlé. Dovolte, abych také popřál čtenářům Olomouckého deníku a věnoval Vám dnešní úvahu.
Bude obsahovat i některá přání, která pronesl ve svém novoročním projevu prezident Klaus. Pokusím se ke každému přiřadit stručný názor a komentář, proč se nám mnohá z těchto přání zdají příliš neskromná či nesplnitelná.
Přeji Vám zdraví.
Vždy musí být svou hodnotou na prvním místě. Teprve až zdraví ztratíme, zjistíme, jak velká je jeho cena. Potřebným lékařské péče ale události ve zdravotnictví určitě radost nedělají.
Jak věřit v pomoc, když hrozí exodus odbornosti a ohrožení funkčnosti celého zdravotního systému? Není to jen o výpovědích lékařů či nedostatku financí. Každý, kdo vytahuje argumenty, hledá důvod vlastní pravdy. Mnozí však jen pouhé zviditelnění.
Nemyslím si, že zrovna ve zdravotnictví jsme si v minulosti žili nad poměry. Pouze bylo někomu umožněno neúměrně vydělávat na lécích, investičních zakázkách a prosazovat různé skupinové zájmy. Toto však nejlépe měl a musel ovlivnit ten, kdo tvořil zákonné normy, schvaloval tendry a vládl…
Ruku v ruce s přáním pevného zdraví je tedy i přání o vyřešení nepříznivého trendu v péči o zdraví nás všech!
Přeji Vám elán, odolnost a víru v lepší zítřky, tolik potřebné atributy k vytváření hodnot, výsledků práce a atmosféry. I když, kolik lepších zítřků už nám bylo přáno?
Ale. Budu citovat z prohlášení „Několik vět 2009“: „Necháme se „stříhat“ jak ovce. Jsme líní se informovat, vytvářet si, prosazovat a bránit svůj názor. Naší překážkou je lenost. Svou lenost pak omlouváme filozofií, že „jsou stejně všichni stejní“, případně „tihle budou ještě horší“. Nadáváme na ceny a přitom jsme líní změnit banku, operátora či dodavatele levnější energie. Místo přísunu a zpracování informací si vymýváme mozky stupidními seriály a čtením bulváru. Náš národní cynismus sice poukazuje na panující poměry, ale sami kromě vymýšlení vtipů neděláme nic.“
Velká většina obyvatel očekává, že se o ně postará stát. Sežene jim práci, pofouká jim jakoukoliv bolístku. Takhle to ale nefunguje. Za nezájem a lhostejnost k osudu věcí veřejných jednou zaplatíme vysokou cenu.
Doplním opět citátem z Několika vět: „Za 20 let mnozí z nás svým umem, pílí a inteligencí dosáhli profesních úspěchů a blahobytu, o kterém se nám za komunismu ani nesnilo. Budování soukromého úspěchu jsme však vykoupili tím, že jsme až příliš ochotně odevzdali osud věci veřejných do chtivých a chamtivých rukou.“
Přeji Vám radost a pocit štěstí
z Vašich dětí, blízkých, z Vašich úspěchů a koníčků. Vždyť kdo štěstí doma nemá, ve světě těžko jej hledá.
Čím dál víc však postupně zjišťuji, že pro mnohé jsou koníčky a zájmy jejich dětí nedostupné a postupně je musí omezovat.
Několikrát jsem na to ve svých komentářích poukázal. Náklady na běžný provoz české rodiny stoupají!
Kdo může za to, že například někdo schválil dotovat tak nehorázně elektrickou energii z fotovoltaických elektráren, která dnes přinesla tak razantní zdražení elektřiny?
Nebo kdo stanovuje tak nehorázné nájemné ve státních školách pro sportující děti ve volném čase?
Kdo nese za taková rozhodnutí odpovědnost?
Přeji Vám bezpečný domov,
takový ten obyčejný pocit, že Vás někdo chrání a jste se svými blízkými a svým majetkem v bezpečí.
Je však ten pocit reálný?
Před Vánocemi jsem se potkal s kamarádem, který u policie pracuje. Po dlouhých deseti letech se rozhodl odejít… „Vyhořel“.
A já mu rozumím, když slyším jeho slova a důvod: „Denně potkávám v Praze od dvou do pěti lidí, kteří na základě vyšetřeného a prokázaného mají sedět ve věznicích, ale oni chodí po svobodě a ještě se nám smějí do tváře…!!!
Ten názor koresponduje i s odkazem některých investigativních novinářů: „Tady se vraždilo, střílelo, unášelo, podvádělo a kradlo, ale nikdo za to nepyká.“
Vleklá vyšetřování, když k nim vůbec dojde, končí tím, že obvinění se neprokázala. Pokud někdo uvízne v síti policie, tak jedině té švýcarské nikoli české!
Přeji Vám i tu trochu peněz,
vždyť v materiální společnosti mají peníze rozhodující i osvobozující charakter. Ruku v ruce s tím Vám však přeji i rozumné nakládání s nimi a „rozum v hrsti“ při úpisech pod hypotéky, spotřební půjčky a lichvy…
Česká média jsou přece prošpikována zprávami o neschopnosti lidí splácet dluhy a hypotéky. Proč tedy není mezi zakázané druhy reklamy (stejně jako u drog) zařazeno „vtloukání lidem do hlavy, jak výhodné je si půjčovat peníze“?
Likvidovat jeden dluh další půjčkou je přece cestou do pekel, zvláště v ráji exekutorských firem…
Nemělo by se spíše na školách vyučovat základům rozumného hospodaření? Kdy se už konečně pozastavíme nad skutečností, že v zemi, kde je pracovní síla 3x levnější než v západní Evropě, je kilometr dálnice 2x dražší nebo miliardové veřejné zakázky získá ministrova firma s momentálně neznámým vlastníkem - akciemi na doručitele?
Nepozastavujeme se nad tím, že výroba tramvajenky s čipem stojí v Praze 10x více než v Londýně nebo v Paříži.
Nepozastavujeme se nad tím, že bývalý premiér vydělal desítky milionů na obchodě s akciemi od podnikatele, kterému předtím zajistil miliardovou dotaci. Rozčilujeme se nad stotisícovými platy, ale miliardové loupeže nám unikají.
Do kategorie hazardu se dostala i situace s financováním sportu.
Přeji tedy všem sportovcům zdárné vyřešení problému jeho financování
a zejména dořešení nepříjemné situace okolo Sazky.
Přeji Vám dobré přátele a solidární vztahy.
Přátelé, se kterými je Vám dobře, jsou přece kořením a náplní života, stejně jako pomoc potřebným.
Závist a pomluva, tak běžné v naší zemi, se staly metodami k dosažení lepších postů a výhod. Nejde se proti nim bránit. Jsou rakovinou vztahů a podobně jako udávání v dobách minulých vyhání přátele ze dveří.
Přeji Vám osvícené „vládce“.
Vždyť Váš šéf, ředitel, majitel firmy a konečně i politik na jakékoliv úrovni je vlastně Vaším „vládcem“.
Napoleonova věta ze začátku 19. století o tom, že lid ani tak nepožaduje svobodu jako spíš rovnost, je dnes aktuální víc, než si myslíme.
Přál bych dnešní době, o které bude v dějepise jen obyčejná kapitola, výraznou a pozitivní osobnost. Čím dál víc se však zdá, jak nesplnitelné je to přání!
Po všech argumentech uvedených u přání je zřejmé, jakou odpovědnost mají „vládci“.
Ukázalo se, že zákony byly a jsou upravovány tak, aby finanční skupiny měly volnější prostor v přístupu k veřejným zdrojům. Korupce prodražuje většinu investic financovaných z daní i z obrovského deficitu a zmenšuje budoucí šance našich dětí, vždyť zadlužuje zemi, která bude jednou jejich.
Veřejnost je dnes a denně bičována tím, jak se všichni musíme uskrovnit, abychom mysleli na naše děti (naposledy pan prezident), ale jednotlivé finanční skupiny dále bohatnou.
Jeden ze špičkových sociologů této země ve svém pondělním rozhovoru vyjádřil v médiích svůj názor velmi trefně: „Skandály dnešních politiků sledujeme se stejným znechucením jako někdejší tupost těch komunistických. V zemi se rozrostla korupce na komunální, krajské i centrální úrovni. Rozevírají se nůžky mezi chudými a bohatými. To, co se událo v naší společnosti za posledních deset let, zasluhuje kritiku.“
Když se ptali nedávno herce Petra Nárožného, co je smyslem života, uvedl citát jednoho českého profesora: „Nevím, co je smyslem života, ale myslím, že by po každém člověku tady na zemi měl zbýt kus poctivé práce.“
Takže Vám na závěr přeji i já - dobrý pocit z Vašeho každodenního konání.
Televizní silvestr. Nemyslím, že televizní program mě musí bavit celý poslední večer roku, nemyslím, že má televize povinnost bavit na silvestra celý národ.
Sledoval jsem večerní programy roku 2010 na hlavních českých stanicích. Překvapila mě malá invence a originalita, mnohdy však nahrazována neúčelnou vulgaritou. A tak nejnosnějším programem večera a noci se stal opakovaný silvestr, byť z období normalizace, kde jsem zahlédl i tehdejšího „proslulého“ ředitele Zelenku.
Zábavu řídil kultivovaně a s vtipem nezapomenutelný Vladimír Menšík. Mezi účastníky programu byli snad všichni tehdejší nejlepší herci, muzikanti, zpěváci a autoři.
Kolik peněz (nebo kolik procent státního rozpočtu) by takový program stál dnes?
Posun hodnot?
Vyšší kvalita?
Nedostatek osobností?
Jiří Kubíček
Autor je bývalým dlouholetým fotbalovým funkcionářem
83
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
