Místní fotbalisté, kterým se přezdívá Accies, začali na konci února ztrácet dech. Jejich první pozice pod nekončícími ataky druhého Dundee začínala povážlivě vibrovat.
Manažer Billy Reid měl ale v rukávu trumf, o kterém možná nevěděl ani on sám, jak silný je. Do branky místo chybujícího Halliwella poslal Tomáše Černého (* 1985) a s ním v sestavě už Accies až do posledního kola, jež se hraje teď o víkendu, neprohráli.
Díky tomu mohl celý Hamilton slavit postup do nejvyšší Scottish Premier League už o uplynulém víkendu.
Až v příští sezoně ochutnají hamiltonští fotbalisté atmosféru Celtic Parku nebo Ibrox Stadium, kde hrají Rangers, chce stát Černý v jejich brance. „Teď po tom všem, co se tu dělo, bych určitě rád zůstal. Je tu spousta výzev do budoucna,“ řekl Olomouckému deníku Tomáš Černý.
Při předchozím rozhovoru pro Deník nebyla vaše pozice ideální. Spíše jste kryl Halliwellovi záda. Co se tedy stalo, že jste se v průběhu jara stal jedničkou?
Manažer Billy Reid mi celou sezonu říkal, že šanci určitě dostanu, ať jsem trpělivý a dál na sobě pracuji. V lednu jsem se dostal do branky na tři zápasy a všechny byly s čistým štítem. Pak se ale opět vrátil do branky Bryn (Bryn Halliwell – pozn. red.), což pro mě bylo hodně těžké. Ovšem po porážce se St. Johnston si mě manažer zavolal a řekl mi, že teď přichází můj čas. Zbývalo asi dvanáct zápasů do konce ligy a Dundee bylo těsně za námi. To byla pro mě velká výzva.
Nebál jste se, že by ta cesta za titulem nemusela dopadnout dobře? Dundee vám celou dobu dýchalo na záda…
Upřímně řečeno, věděl jsem, že to bude ještě hodně těžké. Ale snažil jsem se o tom přemýšlet co nejméně a jít od zápasu k zápasu, jako by to byl můj poslední. Po zápasech už jsem se ani neptal, jak hrálo Dundee, protože jsem věděl, že stejně vyhráli. A věděl jsem, že příští týden musíme znovu vyhrát.
Asi bylo dost důležité, že jste Dundee dokázali sedm kol před koncem porazit a utekli jste jim na čtyři body, že? Jaké to byl utkání?
Určitě to byl jeden z klíčových zápasů. Ale v této fázi sezony byl každý zápas nesmírně důležitý a my jsme museli vyhrávat každé utkání. Začali jsme zápas velmi dobře a v úvodu jsme vstřelili branku, která se ukázala jako rozhodující. Zbytek utkání jsme spíše bránili těsný náskok, což se nám nakonec podařilo.
Prý do vás jeden ze soupeřů dost ostře zajel, je to pravda?
Zajel a slušně. Dokonce jsem měl chvíli strach, jestli budu moci zápas dohrát, trochu se mi motala hlava po střetu s útočníkovou kopačkou. Ale nakonec jsem byl moc rád, že jsem mohl dohrát a užít si tento velký zápas.
Údajně byl na tomto utkání překonán rekord v návštěvnosti, je to pravda? A jaká byla tedy atmosféra?
Atmosféra byla fantastická, což bylo dáno především obrovskou důležitostí utkání. Fanoušci byli úžasní a smeknout musím taky před fanoušky Dundee, kterých přijelo dva tisíce a byli celé utkání hodně slyšet.
O titulu jste rozhodli o víkendu výhrou v předposledním kole nad Clyde 2:0. Byla to pohodová tečka?
Před utkáním se jako pohodové příliš nejevilo. Věděl jsem, že musíme udělat poslední krok, který bývá zpravidla ten nejtěžší. Bez něj by všechny předchozí neměly smysl. Samotné utkání bylo poměrně pohodové. Náročné bylo spíše po psychické stránce. Když jsme těsně před koncem poločasu vstřelili druhý gól, tak jsem věřil, že už nám titul nikdo nevezme.
Jaké byly oslavy před další pětitisícovou návštěvou?
Skvělé. Lidi byli fantastičtí. Přebrali jsme tradiční trofej, která je přes sto let stará, dostali jsme medaile a za zvuku slavné písně od skupiny Queen We Are The Champions jsme se společně s fanoušky radovali z velkého úspěchu. Majitel klubu nám zaplatil pobyt na Kanárských ostrovech, kam jedeme příští týden a kde, předpokládám, budeme v oslavách pokračovat. Pak se konečně dostanu za rodinou a přáteli, na to se hrozně těším.
Asi jste rádi, že se nebude rozhodovat v posledním kole, kdy jedete právě ke druhému Dundee, ne?
Ani mi nemluvte. I když by to mohla být velmi zajímavá zkušenost.
Odchytal jste posledních deset utkání s bilancí sedm výher a tři remízy. Navíc jste dostal jen pět branek, takže skvělá forma?
Asi jo. (smích)
Ocenilo to i okolí, že jste vlastně vychytal Accies postup?
Řekl bych, že ano. Po utkání s Dundee za mnou přišli fanoušci a děkovali za dobrý výkon, to bylo hodně příjemné. Manažer mě pochválil po každém utkání. Hlavní ocenění pro mě je, že vedení klubu chce, abych tu zůstal a hájil branku v příští sezoně v Premier League.
Jak se na tuto možnost díváte vy? Budete chtít ve Skotsku zůstat a chytat v nejvyšší soutěži?
Teď po tom všem, co se tu dělo, bych určitě rád zůstal. Šance zachytat si proti Rangers nebo Celtiku před šedesátitisícovou návštěvou je hodně lákavá. Navíc práce s dětmi v rámci Culture & Sport v Glasgow stále pokračuje a v angličtině je pořád co zlepšovat. Spousta výzev do budoucna. Na druhou stranu teď se skutečně těším na nějaký čas domů.
Proběhla už na téma vašeho dalšího působení v Hamiltonu nějaká jednání?
Kluby jednají v těchto dnech, tak doufám, že se to vyřeší ke spokojenosti všech stran. Hamilton je spíše menší klub, který se snaží pracovat s mladými hráči. A rozhodně to není typ klubu, který by byl schopen kupovat hráče ze zahraničí za velké peníze. Takže jsem zvědavý, jak jednání dopadnou.