Buchta otevřeně o temné minulosti: Kvůli hazardu jsem dlužil 3 miliony

Osobnost Deníku

Fotbalová Náměšť se zvedá. Vrací se nám chuť do fotbalu, říká Jakub Řípa

SK Náměšť na Hané. Tým, který si může po vstupu do jarní části A skupiny olomoucké I. A…

Přečíst článek >

Třeba ta z doby, kdy začínal v áčku Sigmy, říká, že mu vedení olomouckého klubu pořídilo hrací automat Forbes vedle šatny, aby peníze raději házel do něj než do toho v kasinu.

Až takovým způsobem prý dříve Buchta propadal hazardu.

Nyní zkušený gólman o své temné minulosti otevřeně promluvil pro internetový magazín Bez frází.

„Znám spoustu kluků, kteří na tom jsou špatně, třeba i hůř, než jsem byl já, ale odmítají si to přiznat. Vím, že to je těžké, že každý by chtěl vrátit zpátky peníze, které prohrál, ale ty už jsou pryč. Je třeba se s tím smířit,“ řekla 37letá opora prvoligové štiky z Hané.

Co ještě Buchta pro Bez frází prozradil?

VŠE ZAČALO V SIGMĚ

„Bude to dvacet let, co jsem v olomouckém áčku začínal v éře klubových legend. Skvělých kluků, ligových osobností. Jeden skvělý fotbalista vedle druhého, co brali pěkné peníze. Většina z nich chodila na bedny a vsadit si. Bylo to úplně běžné. Než jmenovat všechny, kteří hráli, bylo by snazší vylovit z paměti ty, kteří k tomu sklony neměli. V kabině se pak mluvilo o samých výhrách. Vzduchem lítaly desetitisíce, statisíce a já dostal chuť zkusit to taky. Přijít snadno k lepším penězům, protože jako bažant jsem vydělával jen nějakých patnáct tisíc a coby třetí gólman akorát občas líznul lavičku, ani na prémiích to tedy žádná sláva nebyla. Po třech večerech jsem ze svého platu neměl nic.“

Chorý: Moje budoucnost? Je to ještě daleko

V TRENČÍNĚ FRČELA RULETA

„Na ruletě jsme se scházeli ráno před tréninkem, a když jsem dorazil o deset minut později, už jsem u stolu neměl místo, jak bylo natřískáno. Všechna místa obsadili spoluhráči a už to lítalo. Padesát tisíc sem, sto tam. Po dvou sezonách jsem musel z Trenčína pryč. Padal jsem do toho čím dál hlouběji a klub se mi postupně snažil pomoct. Bez výsledku. Výplatu mi dávali po týdenních splátkách, část na živobytí, část posílali rovnou exekutorům a na umoření mých dluhů. Z nějakých čtyřiceti tisíc měsíčně mi tak reálně zbývalo třeba patnáct, ale ani tenhle postup nestačil.“

VŠE NAPLNO PROPUKLO V PREŠOVĚ.

„Prešově jsem dostal lepší podmínky a taky jednorázově vcelku slušný obnos za podpis. Okamžitě jsem ho použil na poplacení skoro všeho, co jsem komu a kde visel. Pocit, že jsem z nejhoršího venku, ovšem nebyl správný. Jen ve mně vyvolal dojem, že už se nemůže nic stát. Dostal jsem se do ještě větších potíží. V Trenčíně se moje dluhy vyšplhaly maximálně tak na dvě stě tisíc korun. Není to sranda, ale pořád jde o částky, jaké se dají s platem fotbalisty relativně brzy splatit, pokud neděláte hlouposti. Jenže já hlouposti dělal dál a v Prešově už jsem navíc vydělával od šedesáti do sta tisíc. Všechno začalo ve velkém. Během tří sezon jsem se pak dostal do třímilionového skluzu. To už ani při stotisícové výplatě a s odečtením nákladů na živobytí nešlo jen tak přejít s vírou, že všechno dokážu brzy srovnat.“

Třída 1. máje po opravě. Jak se vám líbí?

ČTYŘICET HODIN V HERNĚ

„Velké peníze se dají prohrát i na automatech, ten pravý průser ale představují ruleta a sázky. Tam už se nejde uhlídat vůbec. Před pár lety jsem o svém hraní vyprávěl do slovenských novin. Dostal jsem otázku, kolik jsem nejvíc prohrál za noc a jaký nejdelší čas jsem v herně strávil. Odpověděl jsem popravdě, ale ten novinář radši obojí vydělil dvěma. Čtyřiceti hodinám v kuse by se prý těžko věřilo. Ale je to tak. Po tréninku jsem přišel a bušil do toho až do rána. Pak jsem si zarezervoval místo, spěchal na další trénink a ještě s mokrou hlavou po dvou hodinách utíkal zpátky. A zase až do rána. Tyhle dva dny, to byl největší extrém, tehdy jsem přišel snad o tři sta tisíc, ale chtěl jsem hrát dál, protože jsem měl pocit, že příště už to musí vyjít, už všechno musím vyhrát zpátky. Nevyhrál jsem…“

ZÁCHRANOU BYL TCHÁN A KAMARÁD

„Věřil jsem si dokonce natolik, že jsem se sám vykoupil z Prešova, abych byl volný a mohl odejít do zahraničí. Chtěli za mě nějakého půl milionu korun, protože do mě prý taky něco vložili. Ač se to zdá zvláštní, tu částku jsem dokázal sehnat. Zčásti mi pomohl tchán, který do té doby o mých dluzích nic netušil a byla hanba mu o nich říct, největší díl pak na sebe vzal náš rodinný známý. Půjčoval mi už předtím a půjčil mi i teď. Fandil mi a byl přesvědčený, že na to fotbalově mám. Viděl ve mně potenciál a chápal, že chci zkusit zahraničí, tak neváhal. Říkával, že mi peníze dává s dobrým úmyslem a ten nahoře to vidí, takže nepochybuje, že se mu to někdy vrátí. Vrátilo se. Hned první splátka z obnosu, jaký jsem dostal jako podpisový bonus v Rumunsku, šla jemu.“

Buchta o cílech Sigmy: Chtěli jsme hrát o záchranu, ale přehodnotili jsme to

V RUMUNSKU UŽ SE HRÁLO JEN MEZI SPOLUHRÁČI

„Na soustředění jsme hrávali poker a poslední noc, kdy už trenéři nekontrolovali režim, se něco popilo a zvrhlo se to tak, že na stole leželo v banku deset tisíc euro. To už je pak průser, protože kdo vyhraje, obírá parťáka. Dnes je to pro mě už morálně neakceptovatelné. Kurňa, vždyť my spolu bojujeme na hřišti za stejnou věc a já tě mám okrádat?“

ZÁVĚR KARIÉRY V OLOMOUCI

„Skoro po dvaceti letech od chvíle, co jsem sem poprvé přišel jako dorostenec ze Svitav, jsem zpátky. Jakmile se tahle možnost naskytla, přivítal jsem ji s radostí. Je mi sedmatřicet a líbí se mi představa, že skončím tam, kde jsem začínal. Ale musím přiznat, že i když jsem si díky angažmá v Rumunsku splatil dluhy, po návratu do Olomouce jsem se stejně zase chytil partičky, kdy jsme si jen tak šli vsadit, jen tak zahrát… Ne! Samotnému mi brzy došlo, že takhle nevinně to přece začalo i tehdy před lety. Proč bych se měl chtít znova dostávat do nepříjemností, z nichž jsem se vyhrabal? Řekl jsem si stop. Nadobro. Teď už třeba ani nehodím padesát korun do banku, když si v kabině kluci sází mezi sebou na výsledek večerní Ligy mistrů. Ne. Ne. A ne. Až je to někdy pro ostatní podezřelé.“

Přírodní kulturista Páleníček po světovém bronzu: Se steroidy si nezahrávejte!

SPOKOJENÝ ŽIVOT

„Říkám si, kolik peněz jsem dneska mohl mít, kdybych nebyl blbej. Nejsme bohatí, ale co potřebujeme, si pořídíme. V Prešově máme byt, nějaké peníze na účtu a hlavně, srovnané moje dluhy. Nehrál jsem zase tak vysoko, abych už nikdy nemusel nic jiného dělat, ale když dneska skončím s fotbalem, nemusím se jít hned zítra hlásit na pracák. Nespadnout do hazardu, asi bych taky šel v kariéře jiným směrem. Možná bych hrál lepší soutěže, kdežto takhle jsem se nikdy ani nepřiblížil reprezentaci, a když někomu povím, že jsem chytal v Rumunsku, nesedne si z toho na zadek. Ale na druhou stranu jsem byl díky hostování v Galati součástí týmu, který hrál Champions League, a rozcvičoval jsem se před zápasem na Old Trafford proti United.“

Kompletní otevřenou zpověď Miloše Buchty najdete ZDE