Okrádat lidi se nevyplácí, natož policisty

Nepovedlo se jim ale zůstat nenáročnými zloději, díky čemuž teď musejí dva roky v podmínce sekat dobrotu.

Jejich plán byl vcelku skromný. Se štípačkami se vydali na taneční zábavu, kam většina vesničanů přijíždí na svých většinou historických bicyklech. Našli se však tací, kteří ukázali svá nová, moderní a drahá kola.

Toho Michal s Petrem hned využili, a zatímco pěšky přicházeli, domů vždy odjížděli. Druhý den dopoledne pak stačily dva páry šikovných rukou a bylo opět na pivo.

Problémem však je, že i zloděj profesně roste, a proto se kluci rozhodli, že by mohli vyzkoušet podobný rituál s motocyklem.

A tak při jedné noční procházce z restaurace, která byla ve vedlejší vesnici, padla jim do oka starší Jawa 250. Opravdu zachovalý kousek. Neváhali ani chvíli a z otevřeného dvora dotlačili stroj domů.

Opřípad se však nečekaně ve velkém začala zajímat místní policie. Možná to způsobil fakt, že jednomu z hlavních strážníků místního útvaru zmizela jeho oblíbená, červená a roky opečovávaná mašina.

A jak se říká, když se chce, tak to jde. Oni kluci totiž nepatřili k těm, kteří by si své pracovní úspěchy nechávali jen pro sebe.

Půlka místní hospody věděla o jejich lupu, a tak se není čemu divit, že za pár dní seděli Petr s Michalem na policejní stanici a poslušně slíbili, že stroj v neporušeném stavu vrátí.

Zlodějíčci se sice na chvíli stali se svojí podmínkou hrdiny mezi vrstevníky, minimálně na dva roky však budou muset „milovaný“ koníček pověsit na hřebík.

Jen v jejich oblíbené hospůdce se nyní štamgasti o peníze sázejí, který z nich se za mříže podívá jako první.